Prohlášení Masarykovy společnosti k desátému výročí vzniku České republikyUplynulo deset let od rozdělení československého státu, které značnou část jeho obyvatel poněkud zaskočilo; dva samostatné státy, Česká republika a Slovenská republika, které na jeho místě vznikly, jsou dnes samozřejmou realitou.Když první prezident Československé republiky T. G. Masaryk hodnotil 28. října 1928 prvních deset let existence státu, mohl se zadostiučiněním konstatovat, že jeho občanstvo prokázalo schopnosti samostatného státního života a že svůj stát úspěšně buduje na zásadách parlamentní demokracie, svobody a rovnosti. Zároveň měřil uplynulé desetiletí kriticky a přemýšlel o tom, co bude třeba napravit, zlepšit, vykonat. Mělo by to být příkladem a podnětem i pro nás. Bilanci prvních deseti let České republiky bychom měli posoudit všichni a každý z nás. Učili jsme se nově žít a ještě to úplně neumíme. Také náš stát hledal svou identitu; nalézáme ji ve svébytné tvorbě duchovní a materiální, v bohatém historickém dědictví, zejména v tradicích české i československé státnosti, v činorodých vědomých vazbách češství s evropským a světovým vývojem. Problémů bylo více, než jsme čekali. Některé způsobila nezkušenost, jiné dravost bezohledných a zištných, další vyvolaly vnější politické vlivy a přírodní katastrofy. Lidé je většinou dokázali zvládat a za to si zaslouží poděkování. Politikové s ním většinou šetří, což svědčí o tom, že mnohým schází stálá sounáležitost s občany. Současný, vzájemně propojený a na sobě závislý svět, zcela odlišný od světa meziválečného období, poněkud pozměnil a posunul tradiční roli státu a otázku národní suverenity. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie se stala zásadním problémem otázka, kterým směrem se tato významná evropská instituce bude ubírat a jakým způsobem se bude utvářet, zda cestou centralizace, posilování států či národů velkých a mocných, narůstáním moci technokratů a byrokratů, nebo naopak cestou prohlubování demokracie. Právě zde jsou myšlenky, úvahy a představy T. G. Masaryka živé a pro českou společnost a její politiku inspirativní. Připomeňme stručně alespoň některé z jeho názorů na rekonstrukci Evropy po první světové válce: Jednotlivci a národové mají přímo potřebu spojovat se s jinými a historie spěje k organizaci celého lidstva… Mezistátnost a mezinárodnost stává se intimnější. Evropa rozhodně tíhne k organizaci kontinentální… Mezi národností a mezinárodností není protivy, naopak… Lidstvo nespěje k nivelizaci a politické jednostrannosti, nýbrž k jednotě… Skutečná federace národů nastane teprve, až národové budou volní a sami se spojí. K tomu směřuje vývoj Evropy… Svobodní a osvobození národové zorganizují se podle potřeby ve větší celky a zorganizuje se tím celý kontinent. Masaryk předjímal příští evropské sjednocování, které bude dílem svébytných národů. Prosazení českého vkladu ve sjednocující se Evropě vyžaduje vnitřní sílu, pevné vědomí vlastní identity, tvůrčí dělnost na poli politickém, hospodářském i kulturním. Evropa a svět nás nepotřebují nejisté a vnitřně nepevné, ale sebevědomé a myslící. Takové chování a činy jsou spojeny s mravností, slušností a vzájemným respektem. Zdá se, že obecně lidská mravní dimense se v našem současném národním společenství neuplatňuje tak, jak by měla. Potřebuje ji politika a vůbec správa věcí veřejných, potřebujeme ji v naší každodennosti. Prezident Masaryk s ní spojoval smysluplnou existenci našeho samostatného státu v demokratické Evropě. Jeho důraz na mravní základ politiky zní dnes velmi naléhavě. Měli bychom s ním nanejvýš vážně a závazně vstupovat do dalšího desetiletí České republiky. |