Poselství presidenta dr. Edvarda Beneše ustavujícímu valnému shromáždění Masarykovy společnosti 6. března 1946

       Paní a pánové,
       byl jsem požádán, abych vám u příležitosti založení Masarykovy společnosti pověděl několik slovo jejích úkolech. Dnes deset let od odstoupení Masarykova a po druhé světové válce, jež způsobem tak manifestačním - a současně pro nás tragickým - položila náš národní problém před zkoušku nejosudovější, bylo by třeba ponořit se do zkoumání masarykovských problémů co nejhlouběji a nejvážněji. Musím však - pro nedostatek času - zcela zběžně vám předložit k dnešnímu dni jen těchto několik poznámek.
       Masaryk v podstatě nečekal tak ohromné a osudové války, jako byla válka poslední, tak brzy. Všechny její problémy sice předvídal, ale soudil, že se budou klást vývojově a postupně, promýšlel je a připravoval na ně sebe i nás. Válka však přišla rychleji a to, co on hned po první válce světové nazýval světovou revolucí, se projevilo ve formě urychlené, akutní a velmi bojovné. Tak naše nová poválečná generace je odsouzena konkrétně všecky ty masarykovské problémy řešit, řešit je bez váhání a bez prodlení, jsouc méně připravena, nežli by si byl Masaryk sám přál.
       Také forma, v níž se projevila po první světové válce kontrarevoluce antidemokratická - fašismus a nacismus její síla a dynamičnost, její nevzdělanost a hrubost a její násilnost, s jakou pronikla a zachvátila zejména Němce jako národ, to vše mohlo být pro něho a pro jeho myšlení do jisté míry překvapením.
       Náš úkol tudíž bude toto všecko si uvědomit a v tomto smyslu masarykovské problémy, Masarykův život a příkaz zkoumat a své závěry z toho činit. Není snad jediného problému dneška, na nějž bychom při zkoumání jeho díla nenarazili a o němž bychom se nemohli zcela podstatně a někdy i s konečnou platností v jeho pracích poučit. Jsou jiné otázky, jejichž řešení možno aspoň v základech u Masaryka vidět a poznat. "To vše vaše společnost nemůže spustit s očí. Zejména proto, že myšlenková a duševní krise poválečná je veliká, správná orientace v dnešním bouřlivém ideovém kvasu a nevyvřelém ještě revolucionismu je nanejvýš obtížná, a tak vidíme, jak se naše veřejnost takřka spontánně a instinktivně ohlíží k Masarykovi a hledá v něm vůdce nejen nedávné minulosti, nýbrž očekává od něho i naznačení cesty, po níž se bude míti ubírati i v budoucnosti. Jedním slovem se ptá: "Čím je nám dnes a čím nám bude v budoucnu odkaz Masarykův?" V roce 1937 jsem řekl nad jeho hrobem, že jeho odkazu zůstaneme věrni. Co to znamenalo v druhé světové válce, bylo každému jasno. Co to znamená dnes - po válce - o to právě nyní půjde.
       Nemám v úmyslu formulovat odpověď na tuto otázku ve svém dnešním proslovu. Není to otázka lehká. Studuji ji, promýšlím ji a pokusím se dříve nebo později sobě i vám na ni odpovědět. Ale i vaše společnost musí si tuto otázku zodpovědět a neváhám říci, že právě pro vás bude to jedna z otázek podstatných.
       Pro dnes chtěl bych zatím provisorně říci několik slov o methodě, s jakou já sám si tyto otázky pro sebe kladu a snažím se je řešit. Vycházím tu z vašich stanov, v nichž si společnost klade všeobecně za úkol poznávat a šířit poznání o osobnosti a díle Masarykově a čerpat z poznání tohoto naučení pro dnešek.

Především je třeba znát vývoj jeho osobnosti a jeho názorů v jejich historickém sledu a v plné jejich souvislosti s dobou, ve které žil. Bez tohoto historického úvodu v život Masarykův nebudou dostatečně jeho ideje a snahy chápány. Masaryk - jako je tomu vždycky s vedoucími osobnostmi historie - naprosto nerozlučně se svou dobou souvisel, byl jejím produktem a stejně na ni působil a ji samu spoluvytvářel. Jinak by Masaryk zejména novou mladší generací naší doby - nebyl chápán a nemohl by jí také být sledován. Masaryk jako osobnost, která se nehodí ani pro museální skladby, ani pro nějaký historický archiv, ani jen k historickým studiím. Masaryk právě pro svou hlubokou souvislost s celou historií své doby je živý a živým pro naši politiku nutně zůstane.
Druhý podstatný princip masarykovských studií musí býti vědomí, že pro studium Masaryka nesmí platit žádný dogmatismus. Jako je podle Masarykova názoru celý dnešní moderní život, celá dnešní věda, sociologie, národní hospodářství, celá naše politika, politické režimy, politické strany, sociální a hospodářské zákonodárství evolucionistické, tak je evolucionistou i Masaryk sám. Chápal problémy vývojově, věděl, že vědění se stále doplňuje a zdokonaluje, z nových a nových úhlů osvětluje. Chápal tak i problémy metafysické i filosofické. Netvrdil, že podstatu věcí rozumovým poznáním zachytit nemůžeme, nýbrž naopak, že se k poznání podstaty věcí stále víc a více blížíme, vědění to doplňujeme a zdokonalujeme. Proto nechce, aby byl sám chápán dogmaticky, nekriticky, slepě. My podle jeho vlastního přání na jeho problémech a poznáních máme pracovati dál, je doplňovat, rozšiřovat, kritisovat a vykládat - to je jeho methodický postoj ke všem problémům a ke všem jeho vlastním formulacím.
Tím se dostáváme k dalšímu principu při studiu Masaryka: V jeho knihách a pracích je - jako u každého hlubokého myslitele - vedle mnoha věcí nadčasových, všeobecných, všeobecně platit majících, t.j. světových a všelidských, také řada otázek ryze časových, problémů dočasných, dnes už nezajímavých nebo vyřešených atd. atd. Při svých studiích budeme přirozeně na tyto problémy hleděti v tom smyslu a odlišíme věci nadčasové od časových a dočasných. Usnadní nám to celý náš úkol. Tyto druhé budeme hledět osvětlovat spíše jen historicky a s hlediska vývoje Masarykovy osobnosti.
Dále nám půjde o to, osvětlit sobě i jiným Masaryka jako filosofa a sociologa. Říkává se - někdy ve formě výtky - že Masaryk si nevytvořil a neformuloval svou filosofii jako systém, čili že neměl svého filosofického systému. Znamená to, že Masaryk si nevytvořil nějaký školský theoreticky ucelený a logicky upravený systém filosofický. I když tomu tak v běžném chápání pojmu "filosofický systém" je, přesto je faktem, že Masaryk svůj filosofický systém vědecky vypracovaný a logicky souvislý měl, že dle něho každý svůj problém zkoumal a řešil a dle něho všecky problémy života probojovával. V tom smyslu půjde Masarykově společnosti o to, aby řešila několik podstatných otázek a přispěla tak celému osvětlení jeho osobnosti i jeho celého vlivu na současnost. Tu bude třeba
a) popularisovati a jasně formulovati v theorii Masarykovo stanovisko filosofické a metafysické;
b) podati jasně Masarykovu formulaci a theorii poznání, jež u Masaryka je vůbec východiskem celého jeho nazírání filosofického a metafysického;
c) přesně definovati Masarykův poměr k problému náboženství a konečně
d) Masarykův poměr k problému mravnosti (individuální a sociální).
K tomuto poslednímu problému je nutno připojit otázku pro Masaryka tak charakteristickou: problém pravdy. Není to jen otázka, co je pravda. Je to u něho podstatně také problém mravní. Pravda a mravnost jsou od sebe u Masaryka neoddělitelné a nemají být oddělitelné z nás u nikoho.
Další komplex otázek, jež vaše společnost bude mít řešit, je jasné postavení k otázkám, jež jsou pro nás dnes tak aktuální a pro náš stát v jeho dnešním vývoji podstatné:

       Jaký je dnešní stav liberalismu a celého liberálního režimu, politicky, hospodářsky a sociálně? Co representoval kulturně kdysi a čím je kulturně dnes, do jaké míry je překonán, co z něho se ještě uchovává, jak se má liberalismus k dnešnímu stavu demokracie jako novému, modernímu politickému systému a vůbec k jejímu ucelenému názoru na život, v její dnešní plné a nové poválečné definici?
       Demokracie, demokratism, demokracie jako systém politický, hospodářský a sociální, demokracie nová, poválečná, na rozdíl od demokracie předválečné, ve svém dnešním přebudování ve smyslu socialistickém, to je jedním z ústředních problémů Masarykova myšlení a tu právě se nám jako dědicům Masarykova odkazu ukládá jeden z hlavních a nejtěžších úkolů.
       I zde hraje u Masaryka podstatnou roli jeho evolucionismus. Jeho heslo, že je nutno jíti k demokracii stále vyšší a vyšší anebo že lékem proti nesnázím demokracie je jenom více a stále více demokracie, - je právě to jeho evolucionistické hledisko. Že závěrem jeho demokratismu je hledisko socialistické a socialisující a že tu problémem podstatným pak bude, jak srovnat v harmonické synthese problém státní intervence a státního záměrného, soustavného a vědecky formulovaného denního a stálého vlivu v hospodářském, sociálním a politickém, ale i kulturním životě jednotlivce s principem nejvýše možné svobody individua, rozumí se samo sebou.
       A že druhou hlavní otázkou budoucí socialisující éry společnosti bude, jak zmoci mravní problém této nové společnosti, t.j. jakou vytvářet novou morálku sociální této nové společnosti a jak smířit s novou socialisující morálkou morálku individuální, to jsou a zůstanou problémy, jejichž formulaci je ponecháno vytvářet generaci dnešní a generacím budoucím; a Masaryk svými studiemi a názory právě v oboru morálky individuální a sociální bude nám a může být příkladem. Budete z něho mnoho čerpat a můžeme se z něho učit věcem podstatným.
       A konečně bych se chtěl zmínit ještě o dvou věcech posledních:
       Budeme se stále a stále vracet k jeho koncepci o smyslu českých dějin a k závěrům, jež on z názorů svých na naše dějiny pro dnešní naši politiku učinil. Snad budou s historiky znovu ještě o to spory. Ale nebude možno popírat jednu velikou pravdu, totiž: že jeho chápání úkolů našeho národa nebylo omezeně nacionalistické, že bylo evropské a světové, to znamená lidské, a že k takovému chápání dějin svého národa měl by dojít každý vlastenec každého kulturního národa bez výjimky. Pak by měla humanita ve smyslu Masarykově - po dnešní válce tak hrůzné a strašné - trochu více naděje na konečný triumf.
       A poslední otázka, o níž aspoň dvě slova bych chtěl říci, je naše slovanství. Masaryk byl tu naším učitelem. Dnes právě se mnoho uskutečňuje z toho, co ani sám Masaryk tak rychle nečekal. Ale právě dnes bude náš život od nás vyžadovat Masarykův kriticism ve věcech slovanských, klid, rozvahu, rozvážnou kritiku, žádný nemístný romantism. A zkoumání problému západ a východ je přímo jeden z typických problémů masarykovských. Dodávám k tomu, že veliká moudrost Masarykova k tomu vždycky připojovala zkoumání otázky poměru našeho a Slovanů vůbec k Němcům. Nemějme ani dnes iluse o tom, že Němci jsou definitivně vyřízeni! Otázka ta příjde zase a budem my i ostatní Slované nuceni se s ní obírat a znovu se s ní vypořádávat.
       To je to, co jsem vám chtěl jen stručně naznačit na začátku vaší činnosti. Vím, že to není zdaleka úplné a při tom je toho tolik, že až hlava jde a půjde kolem. Znamená to, že budeme míti všichni velmi mnoho práce. Já sám se na tuto práci těším a budu rád, kde a jak budu moci, spolupracovat. V práci té přeju vám, Masarykově společnosti, co nejvíce zdaru.

Váš dr. Edvard Beneš
(redakčně upraveno)