|
Masarykův lid 2/1998 - seznam článků:
Únor 1948 v historických paralelách Zachraňovali čest národa (mezi Květnem 45 a Únorem 48) Na pietním shromáždění k 50. výročí smrti Jana Masaryka 10. března 1998 v Černínském paláci Třicet let od Pražského jara Pražské jaro v dějinách ČSR – poznámky Pražské jaro v dějinách ČSR - poznámky Bylo Pražské jaro 1968 jen pokusem o reformu nereformovatelného komunistického režimu? Po listopadu 1989 se pozvolna prosazovala snaha interpretovat tehdejší politickou aktivitu jen jako pokus o reformu komunismu. Tento výklad je však v rozporu se snahami a přáními společnosti, jež tehdy projevovala. Společenský pohyb a názory a naděje obyvatelstva v r. 1968 bude třeba systematicky prozkoumat. Zde je možné připomenout jen některé momenty celého dění, které ostatně nemělo svůj začátek 5. ledna 1968. Hned v prvních jarních měsících r. 1968 došlo k odklonu od "ledna" ve prospěch dalších změn. "Jaro" 1968 nebyl leden 1968. Své vykonalo zrušení předběžné cenzury. V zemi se začala rozvíjet faktická pluralita, pro zatím bez uplatnění v mocenské sféře, oživly existující politické strany, byl činěn pokus o obnovu sociální demokracie, vznikl K 231, KAN, spolky, sdružení, byly napravovány nejhrubší chyby v likvidaci drobného podnikání, probíhaly politické rehabilitace atd. Zrevidování závěrů lednového zasedání ÚV KSČ a vedoucí role komunistické strany na jaře 1968 ostatně odvodil z akčního programu KSČ také Leonid Brežněv. Hodnotil to jako akt proti ústavě socialistického Československa. Významným vnějším faktorem urychlení společenského procesu bylo vojenské cvičení armád států Varšavské smlouvy na území Čech a ne ochota vojsk odejít. To vystupňovalo vědomí omezené suverenity státu, což byla hodnota, jíž byla po válce obětována i svoboda a kultura, jakožto složky národní existence tradičně neméně ceněné. To vše se událo na pozadí uvolněných pout marx-leninské teorie, jež přisuzovala tehdejšímu stavu společnosti formu chruščevovského všelidového státu, který přežíval v novotnovském Československu a vytkl si za cíl vybudovat komunismus ještě pro tehdejší generace, "dohonit a předhonit kapitalismus". Z tohoto srovnání vyplynuly již dříve četné podněty pro kritiku tehdejšího stavu společnosti a ekonomiky, jež vyústily ve snahy o hospodářskou reformu. Se zpožděním dozrálo přání vyvodit důsledky ze všech těchto skutečností v době, kdy se sovětské impérium chystalo upevnit a: vojensky zaokrouhlit "socialistické společenství". Jestliže se někteří tehdejší představitelé v ČSR domnívali, že Pražské jaro mohlo dovést zemi k opravdovému reformnímu socialismu (O. Černík: Jak jsem viděl srpen 1968, Zvláštní zpravodajství ČTK 1990, 38), pak pouhá konfrontace s tiskem, třeba jen s Rudým právem, vykazuje jiné svědectví. Uvedu jeden příklad za mnohé: za záruku socialistické demokracie pokládalo možnost volit mezi více nezávislými stranami 54 % členů KSČ s nižším vzděláním, 57 % členů s vyšším vzděláním, u nečlenů KSČ jsou ve stejném pořadí hodnoty 91 % a 89 % (Rudé právo 27. 6. 1968). Ale šlo u tohoto zřejmého požadavku politického pluralismu ještě o socialistickou demokracii nebo to byla snaha pro. pašovat pluralitu do existujících poměrů? A s jakými důsledky? Jen 13 % respondentů sdílelo obavy, že se demokratizační proces zastaví a vývoj se vrátí do předlednových poměrů. Za hlavní zdroje nebezpečí návratu do předlednových poměrů označilo 42 % dotazovaných zahraniční tlaky - vměšování některých zahraničních zemí (na počátku července 1968). V jiném výzkumu byl zdroj nebezpečí označen jako "vměšování socialistických zemí do vývoje v ČSSR". Další největší skupina - 12 % - spatřovala nebezpečí v mocenských pozicích konzervativců v centrálních orgánech. Rozdíly byly v odpovědích respondentů navštívených tazateli a těch, kteří odpovídali poštou. Pesimističtěji hodnotili zejména schopnost "dovést věci do konce". Za největší potencionální nebezpečí vzniku protisocialistických tendencí (jde o socialismus roku 1968) označili občané vliv vlastních chyb a nedostatků vlády a vedoucí politické síly - KSČ. Tuto možnost označila nadpoloviční většina respondentů - 55 %. Pro více koncepcí politiky, které by mezi sebou soutěžily, se vyslovilo 68 % členů KSČ a 86 % nečlenů. Pro jednu koncepci se vyslovilo 31 % členů KSČ, nečlenů 13 %. Jeden ze závěrů týmu provádějícího výzkum zněl: "v naprosté většině dotazovaní jsou pro politický pluralismus, ve kterém by soutěžilo několik politických koncepcí". Jako předpoklad rovnoprávnosti politických stran uvedlo 47 % členů KSČ a 60 % nečlenů K S Č (celkem 57 %) "zcela svobodné a demokratické volby". 78 % vidělo "cestu ke zrovnoprávnění a relativní samostatnosti ve změně politického systému". Jen 6 % dotazovaných pokládalo za podmínku k povolení nové politické strany uznání vedoucí úlohy KSČ. Tak by bylo možné pokračovat dál. K "reformě" se sjednotili všichni ti, kteří neviděli jiný možný začátek cesty od socialismu. Byli mezi nimi ovšem i reformní komunisté, kteří nedohlíželi konců své činnosti; široké vrstvy společnosti, které se sice přizpůsobily daným poměrům, ale snily o soukromém podnikání (požadavek potřeby zájmové organizace. čs. podnikatelů byl zaznamenán v Rudém právu 2. 7. 1968); a to zanikají ve vzorcích dotazovaného obyvatelstva vrstvy, které pro svůj život nikdy nepřijaly jako základnu socialismus. Pokud jde o politický systém, překročilo Pražské jaro reformní socialismus v článcích Mladé fronty, Rudého práva a Literárních listů(někdejší Literární noviny) uvádějících, že KSČ nemá morální a politické právo na to, aby byla vedoucí silou v zemi. Lid podporoval komunistické vůdce v nebývalé míře proto, že od nich očekával něco, co nikdy splnit nemohli. Komunističtí představitelé, kteří ostatně od počátku netvořili žádnou ideologicky stmelenou skupinu,. zčásti rádi přijímali sympatie lidu, aniž si uvědomovali, že se mu tím nějak zavazují. V určité symbióze lid i komunističtí vůdcové, kteří se načas stali jeho představiteli, dospěli ke zkoušce ohněm v srpnu 1968. Prvních osm měsíců roku 1968 vyvolalo v život myšlenky a koncepce, které vycházely z předúnorové zkušenosti. Významná pro hodnocení tehdejší situace je přednáška Zbigniewa Brzezinského, tehdejšího profesora Columbian University: "Základní takový pohled i závěr náš je, že dnes, 20 let po skončení druhé světové války, dochází k tomu, že se znovu na povrchu objevují politické kultury, které zde již byly. Tím chci říci, že dojem nebo závěry o nějaké povrchní obdobnosti a podobnosti nyní mizí a na její místo nastupují politické kultury, které zde již byly, a to, co se děje v Československu, se nám zdá jako velmi tvůrčí adaptace, přizpůsobení socialismu tradičním hodnotám i demokratickému způsobu jednání, které rovněž bylo tradicí v Československu." Eva Broklová
Masarykův lid 2/1998 - seznam článků: Únor 1948 v historických paralelách Zachraňovali čest národa (mezi Květnem 45 a Únorem 48) Na pietním shromáždění k 50. výročí smrti Jana Masaryka 10. března 1998 v Černínském paláci Třicet let od Pražského jara Pražské jaro v dějinách ČSR – poznámky |