|
Masarykův lid 1/1998 - seznam článků:
Únor začal Mnichovem Únor 1948 - puč, revoluce nebo převrat Nastolení komunistického režimu a vůle lidu ve volbách 1946 "Únor" a parlamentní volby roku 1948 Masarykovská tradice a komunistický puč v r. 1948 Únorové trauma Prokopa Drtiny Dvacátý osmý říjen T. G. Masaryk a česká společnost Návrat do Auschwitz Co bude s islámem? Co bude s islámem? Tuto otázku je možno si položit znovu jako naléhavou po vývoji posledních měsíců. A to nejen po řadě již obvyklých teroristických útoků islamistických radikálů v Alžírsku nebo po masakru 57 zahraničních turistů, k němuž došlo v polovině listopadu v egyptském Luxoru. Za nejdůležitější událost ve vývoji islámu lze však považovat tzv. Islámskou konferenci, která byla svolána do iránského hlavního města Teheránu 9. - 11. 12. m.r. a zúčastnilo se jí 55 států, v nichž je islám vedoucím náboženstvím. Zahajovací projev, který měl na této konferenci iránský náboženský vůdce Chamenei, byl sice ostře zaměřen proti USA a Západu, avšak pozdější projev iránského prezidenta Chatamiho byl k Západu neobvykle vstřícný a zřejmě překvapil nejen účastníky konference, ale i ostatní svět. Andreas Schwarz z vídeňské Die Presse to ihned po konferenci zhodnotil těmito slovy: "Irán téměř dvě desetiletí po revoluci ajatoláhů (r. 1979) vystoupil konečně ze své izolace". A dále: "Irán ztroskotal se svým nárokem na vedení arabského světa. Na konferenci sice účastníci odsoudili jednomyslně izraelskou politiku, ale za plamennými slovy Ajatoláha Chameneie, který označil existenci Izraele za kořen všeho zla, nestáli zdaleka všichni. Islám není politicky jednotné hnutí, konflikty se objevovaly i na islámské konferenci". A dále autor uvádí "Poučení z Teheránu zní - islám je jiný, než se na Západě trvale uvádí, není zde už žádný démon s cílem potlačit hodnoty osvícenství a civilizace. Islám a jeho jedna miliarda muslimů nejsou vůbec a priori netolerantní. Jimi jsou jen ti nejhlasitější "fundamentalisté" a jejich krvavé prostředky... Alžírský teror, egyptské vraždění - to není islám. A kdo po konferenci v Teheránu toto nepochopil, tomu není pomoci", uzavírá autor. Vraťme se však k situaci v Iránu, kde ve volbách v srpnu m.r. byl zvolen 20 miliony voličů prezidentem Mohamad Chatami. Od té doby se snaží tento umírněný politik plnit své sliby a zajistit společenské i kulturní svobody. Jeho reformní úsilí však naráží u náboženského vedení země na značný odpor. Smířlivá slova, která pronesl na závěr teheránské konference, měla odezvu r v USA, které Irán nejčastěji kritizují zejména pro podporu terorismu. Zatím by bylo zřejmě předčasné očekávat nyní nějaký větší zvrat v politice Západu vůči Iránu a islámskému světu vůbec. Nelze však vyloučit, že zde může dojít k určitému zmírnění napětí, zejména bude-li pokračovat snaha USA a Západu vytáhnout Izrael z nezáviděníhodné situace, do které se dostal díky svému příliš radikálnímu postupu proti Palestinctlm, a tedy proti islámskému světu. Islám je však třeba sledovat i v oblasti, kde se dosud jeho vliv nezdál tak významný. Při pokračující integraci Evropy, která koncem m.r. vyvrcholila summitovou konferencí v Lucembursku o rozšíření EU, byl opět zamítnut požadavek Turecka, aby bylo přijato za člena EU, jak o to usiluje již od r. 1963. To vyvolalo velké rozhořčení turecké vlády, která již delší dobu bojuje proti islámským radikálům. Ti by rádi, podle vzoru Iránu, chtěli v Turecku nastolit islámský stát a změnit tak více než sedmdesátiletou tradici sekulárního Turecka, která se datuje od Kemala Atatürka. Rozhodování o odmítnutí Turecka nebylo v Lucembursku snadné - buď zamhouřit oči nad porušováním lidských práv kurdské menšiny a Turecku otevřít dveře do EU přes další jeho nedostatky ekonomického rázu, nebo zatím Turecku říci "ne" a riskovat tím, že se může otevřít cesta k moci tureckym islamistům a Blízký východ se tím uvede do stavu ještě napjatějšího než dosud. Jinými slovy do situace, ohrožující vlastní existenci Izraele. Zdá se, že ani tentokrát známý americký politolog Samuel Huntigton nemá důvod, že by jeho teorie o střetu civilizací neplatila snad pro Blízký východ. Myslím, že nebude na škodu, když zde na závěr ocituji slova, která ve své studii o islámu uvádí známý orientalista Zdeněk Müller: "Blížící se nové století může zkomplikovat život jak muslimům, tak Západu. Nikdo zde například není schopen zaručit, že Rusko v dohledné době vybředne ze současného chaosu, který nastal po rozpadu SSSR. Tato země, zápasící s náladami pokořené velmoci a pokoušená nostalgií zašlé slávy, však nepohřbila velmocensko-šovinistické ambice. Pokud by se tu prosadil expanzionistický trend ve starém pojetí, znamenalo by to nebezpečí jako pro Evropu, tak pro islám." A dále autor uvádí: "Máme se bát islámu? Odpověď zní: Ani více, ani méně než kteréhokoliv jiného náboženství, z něhož vznikla celá jedna civilizace. Pokud vystupuje v kabátě fanatismu a násilí, pokud hlásá nesnášenlivost, polopravdy a lži, je namístě ostražitost a obrana. Pokud se neuzavírá do sebe a nehodlá oddělit své stoupence od okolního světa, pokud nevylučuje soužití a je připraven k dialogu, nelze ho než vítat jako zdroj intelektuálních, duchovních a kulturních podnětů, které obohacují lidské společenství jako celek." Autor pak uzavírá své hodnocení slovy: "Staletý konflikt mezi křížem a půlměsícem se zrodil ve světě, který byl menší a přehlednější než je ten současný. Západ a muslimové v něm neviděli jiné protivníky než sebe navzájem. V dnešním světě, který je komplikovanější a zároveň multipolární, nastává čas začít myslet a jednat jinak." Doufejme, že vliv teheránské konference bude v islámském světě kladný a že se budou postupně odstraňovat překážky, které brání vzájemnému porozumění mezi islámem a ostatním světem, jak o tom píše Zdeněk Müller. Přesto se však domnívám, že i v příštím čísle budeme mít dost příležitostí se nad islámem dále zamýšlet. Vladimír Šalda
Masarykův lid 1/1998 - seznam článků: Únor začal Mnichovem Únor 1948 - puč, revoluce nebo převrat Nastolení komunistického režimu a vůle lidu ve volbách 1946 "Únor" a parlamentní volby roku 1948 Masarykovská tradice a komunistický puč v r. 1948 Únorové trauma Prokopa Drtiny Dvacátý osmý říjen T. G. Masaryk a česká společnost Návrat do Auschwitz Co bude s islámem? |