|
Masarykův lid 1/1998 - seznam článků:
Únor začal Mnichovem Únor 1948 - puč, revoluce nebo převrat Nastolení komunistického režimu a vůle lidu ve volbách 1946 "Únor" a parlamentní volby roku 1948 Masarykovská tradice a komunistický puč v r. 1948 Únorové trauma Prokopa Drtiny Dvacátý osmý říjen T. G. Masaryk a česká společnost Návrat do Auschwitz Co bude s islámem? Únorové trauma Prokopa Drtiny "Pane doktore Drtino, já vám říkám, vy skončíte jako van der Lubbe...", vmetl koncem listopadu 1947 po objevení krčmaňské stopy zářijového pokusu o atentát na tři ministry rozčilený Klement Gottwald do tváře tehdejšího ministra spravedlnosti, JUDr. Prokopa Drtiny. Komunistický premiér tak chtěl zastavit další vyšetřování. Výhrůžka byla pronesena v přítomnosti Drtinova resortního předchůdce, prof. JUDr. Jaroslava Stránského. A právě ten Gottwalda pohotově překvapil: "Pane ministerský předsedo, co to říkáte!? Kdopak by potom byl tím Göringem? Nosek?! Ano?!" *) Komunisté - naši i sovětští - Pavla Svatého-Prokopa Drtinu ostře sledovali už od poloviny r. 1944, kdy se stal členem vládní delegace pro osvobozená území nejvýchodnější části Republiky (Podkarpatská Rus). Drtinovy názory se komunistům nezamlouvaly ani při moskevských jednáních o budoucím uspořádání v poválečném Československu. Nikdy mu také nezapomněli,. jak řídil provádění retribuce. Bolševické pozornosti neušel, ani když připravovali v září 1947 krabičkový atentát. Před veřejností měl být kompromitován i v tzv. mostecké špionážní aféře. Komunistům bylo rovněž známo, že se na Drtinově ministerstvu kupily stížnosti na nezákonné postupy Noskovy státní policie, na český gestapismus a na zastrašování před blížícími se druhými parlamentními volbami. Při zastupování nemocného ministra Ripky se stal Drtina také nepohodlným svědkem přímého Stalinova nátlaku ve věci čs. účasti na Marshallově plánu. Vědělo se o Drtinových snahách směřujících ke společnému postupu všech čs. nekomunistických stran (po brněnském sjezdu včetně Laušmanory soc. dem.). Naši i sovětští stalinisté řadili P. Drtinu vedle P. Zenkla a Vl. Krajiny mezi své nejzapřísáhlejší odpůrce. Drtinovo zcela mimořádné politické angažování se vrcholilo přirozeně během února 1948. Jeho návrh na vytvoření zvláštní vládní komise pro odstraňování nezákonností a proti zneužívání policejní moci vyvolal 13. února ve vládě bouřlivou debatu. Ještě ani nedozněla a byl to opět Drtina, kdo tlumočil zprávu posl. Oty Hory o odvolání policejních velitelů - nekomunistů v Praze a kdo formuloval usnesení, kterým bylo "nemocnému" ministrovi vnitra uloženo zrušení tohoto rozkazu zemského velitele SNB. Den před podáním demise 12 ministrů - 19. 2. - s odkazem na předchozí úmluvu (přelom r. 47 a 48) se sociálními demokraty, že v záležitostech politické demokracie bude soc. dem postupovat shodně s ostatními nekomunistickými stranami, jednal Zenkl a Drtina s Laušmanem a Tymešem. Dohodnuto, že ani soc. dem. ministři na schůzi vlády 20. února nepřipustí jiné jednání, než o tom, proč Gottwald a Nosek odmítají provést vládní usnesení ze 13. února. (O chystané demisi ale ani slovo). Když následujícího dne byly již kostky vrženy, přemlouval ještě Drtina na chodbě Strakovky Václava Majera, aby se svými stranickými kolegy aspoň opustili jednací síň. Na rozhodující poradě 12 odstupujících členů vlády se opět právě Drtina pokoušel rozptýlit pochybnosti Msgr. Šrámka o prezidentově spolehlivosti. Demokraté včetně Drtiny však nedocenili - ač bona fide - účinnost hromadných demonstrací. Národně socialistická veřejná schůze ve vinohradském Národním domě v předvečer vládní krize s Drtinou jako hlavním řečníkem neměla pokračování. Výjimkou zůstaly protestní pochody vysokoškoláků. V masovosti se projevila naopak převaha komunistů (tábor lidu na Staroměstském náměstí 21. 2. a sjezd závodních rad 22. 2.). Demokratická elita své proletářské protivníky podcenila. Vše potřebné měl zařídit nemocný prezident?! Prokop Drtina se přesto všech nadějí nevzdával. Bojoval, energie mu nechyběla. V neděli večer (22. 2.) po skončení odborářského sjezdu přišel s nedobrou zprávou z Hradu vyslanec Jína. Prezident prý - zaskočen atmosférou ze sjezdového paláce - postrádal viditelnou podporu demokratů ve veřejnosti a začal dokonce uvažovat i o přijetí Gottwaldova řešení vládní krize. Drtina s Ripkou se obrátili na prezidenta ještě společným dopisem, ale po nočním rozhovoru v Laušmanově bytě začalo už i u Drtiny přibývat skepse. Především nemohl přeslechnout Laušmanova již podruhé opakovaná slova: "Ale víš to, Prokope, že jestli to špatně dopadne, že ty budeš první, koho komunisti zatknou?" Stačil ještě reagovat: "Ano, vím... ovšem pouze v tom případě - budu-li čekat." Varovná slova Laušmanova nepřestávala Drtinovi znít v uších asi 23. února při poslední audienci u prezidenta Beneše. Věřit dosud nepřestával, ale co kdyby...? Při loučení tázavě promlouval spíše sám k sobě: ... dříve než o demisi rozhodnete, budete s námi ještě v každém případě mluvit?" Ztrácel jistotu. Když pak 25. února bylo už rozhodnuto, Benešův podpis pod Gottwaldovými návrhy, akční výbor na ministerstvu spravedlnosti a když nepřestával policejní dohled na každém Drtinově kroku (už od 21. 2.), bránil se ještě bývalý Benešův tajemník připustit si výčitky k Benešovi: "... ani slova rekriminace vůči Benešovi." Rezignoval na poslanecký mandát a mučivě dozrávalo v něm osobní rozhodnutí: strach z perzekuce, emigrace s otazníky, protestní gesto? Nemohl snášet beznadějné ponižování svého národa, cítil se zklamán selháním a zradou slabochů, chtěl se vyhnout žalářování. V r. 1938 a 1939 zůstalo pouze při úmyslu zemřít. V r. 1948 však přece jen došlo ke skutečnému pokusu. Naštěstí mu nejdříve selhal revolver a po skoku z okna - ač těžce zraněn, zůstal naživu. "Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně" - s tímto kantovským krédem se za mrazivé únorové noci ze 27. na 28. února roku osmačtyřicátého probíral opět k vědomí. A tak se stalo právě to, čemu se chtěl dr. Drtina dobrovolnou smrtí vyhnout. Přece jen padl do rukou obávané komunistické policie, která vůbec nerespektovala situaci těžce zraněného a nehybného člověka. Hned 28. února po převozu na Bulovku byl P. Drtina přímo v nemocnici střežen a od 18. března vyslýchán, to znamená, že mu začalo vlastně trestní stíhání. Ve 4. knize svých memoárů Drtina na str. 644-645 uvedl: "Čtenář bude teď ode mne očekávat, že mu vylíčím, kdy jsem k svému rozhodnutí s konečnou platností dospěl, jak jsem je prováděl a co přitom a potom zažil a procítil... Uznávám, že má čtenář mých pamětí právo, aby mně takovou otázku kladl, ale já s lítostí musím odmítnout zde ji zodpovídat... Neboť je to prožitek příliš osobní, snad až intimní a mně se nezdá být dost souřadné, abych o tom hovořil v pamětech, jež jsou více dějinami určité politiky a epochy politické než čímkoliv jiným. Najdu však cestu a příležitost, abych tento ojedinělý zážitek vypsal a nechal zachován pro budoucnost... To slibuju, a to tak - doufám - do konce života ještě vykonám..." Pracovní strojopis Drtinův obsahuje vlastnoručně pořizované vpisky. Na malinkém lístku z trhacího bloku na str. 6. Dovětek k pamětem čteme: "Slibuji, že vypíšu ještě podrobněji zkušenost prožitku svého nezdařeného, sebevražedného pokusu. Učinil jsem tak již? Táži se 27. února 1977." Drtina tento slib opravdu splnil velice obsáhlým a podrobným "Popsáním, zdůvodněním i vysvětlením mého sebevražedného pokusu z 27. února 1948." (10 stran strojopisu). Soudím, že čas k zveřejnění "Popsání..." však dosud nenastal. (P. Drtina zemřel 16. října 1980). Jiří Doležal *) Obě citované věty se pisateli těchto řádků staly v září 1969, kdy dělal Drtinova kurýra v anglickém kensingtonském exilu prof. Jar. Stránského, spolehlivým "heslem", kterým prokazoval svoji důvěryhodnost. Zveřejněny až v polovině let 70. v pracovní verzi Drtinových memoárů. Jiří Doležal Masarykův lid 1/1998 - seznam článků: Únor začal Mnichovem Únor 1948 - puč, revoluce nebo převrat Nastolení komunistického režimu a vůle lidu ve volbách 1946 "Únor" a parlamentní volby roku 1948 Masarykovská tradice a komunistický puč v r. 1948 Únorové trauma Prokopa Drtiny Dvacátý osmý říjen T. G. Masaryk a česká společnost Návrat do Auschwitz Co bude s islámem? |