Masarykův lid 1/2004 - seznam článků:
Čeští evropané: T. G. Masaryk
Václav Klaus o svobodě a dobru
Důvěřoval prezident Dr. Eduard Beneš Stalinovi?
František Drtina - filozof humanity a člověk
Edvard Beneš v roce 1924. Rok v životě československého politika

ČESKOSLOVENSKÉ OZVĚNY

Důvěřoval prezident Dr. Eduard Beneš Stalinovi?

(Čs. generál a politik (člen předúnorové vlády) A. Hřebík a po únoru 1948 exulant je autorem článku, který do exulantského a krajanského „Hlasu národa“ napsal 30. března 1985 česky, ač jeho mateřštinou je slovenština.

Od samého začátku svého pobytu v exilu pozoruji u mnohých našich jinak rozumných lidí, že obviňují skoro ze všeho, co nás po 2. světové válce potkalo, prezidenta dr. Beneše, a hlavně mu předhazují, že důvěřoval Stalinovi. Toto obvinění je různého stupně - od poznámek, že se dopustil svého největšího omylu, že přes příliš důvěřoval Stalinovi a Gottwaldovi -až po nadávky: Beneš byl darebák, zrádce atd. Jako důstojník Čs. armády jsem neměl volební právo. Přísahal jsem věrnost Republice a poslušnost nejvyššímu svému veliteli prezidentovi - ještě T.G.Masarykovi). Tedy můj nejvyšší velitel pres. Beneš byl darebák a zrádce? Nedivte se, že jsem všechny tyto poznámky v exilu nelibě snášel. Urážely a cítil jsem, že se mu křivdí a že koneckonců vrhají i nepěkné světlo na všechny nás - Čechy a Slováky. Dával jsem si často otázku: pro Boha, co jsme to za lidi a za národ, který takto špiní a kydá hnůj i na svého voleného prezidenta, na člověka, který celý svůj život věnoval svému národu a své vlasti. Což nebyl jeden z té trojice, která má nespornou zásluhu na tom, že jsme po první válce dosáhli konečně toho, oč naši předkové po více než tisíc let marně usilovali? Mít svůj stát a samostatnost! Dodnes tento stát existuje a národ žije ve svých starých historických hranicích, i když pod nedobrovolným panstvím Sovětů. Až se stvůra sovětského komunistického imperialismu jednoho dne rozpadne - (což nebude už tak dlouho trvat jako trvala jeho rozpínavost) - Československo bude opět samostatným a svobodným státem Čechů a Slováků, bez odstředivé síly němectví.

A. Hřebík

Nějak rychle zapomínáme, co nám hrozilo v případě vítězství nacistů. Totální likvidace Čech, která vráží hluboký klín do německého „životního prostoru“, a částečné vystěhování českého a slovenského obyvatelstva z Moravy i ze Slovenska někam na Sibiř. Zapomínáme na Mnichov, kde se rozhodovalo o nás bez nás. Mnozí tvrdí, že jsme měli bojovat i po zradě našich spojenců Francie, Anglie i Sovětů. Byla by to bývala sebevražda s tehdy nepřátelským Polskem a Maďarskem v zádech spojená s nepředstavitelným vyvražďováním českého i slovenského obyvatelstva, s totálním ničením českých měst - včetně Prahy - (Goering přece vyhrožoval, že pošle 800 letadel na zničení Prahy, vzpomínáte si?) Co měl v této situaci dr. Beneš dělat? Čekat na Hitlera, který jej nenáviděl ze všech lidí na světě nejvíce? Volil, jako svobodně volený prezident, že bude pokračovat v boji na půdě Anglie. Nebyl to lehký úkol, vést boj a sestavovat exilovou vládu při různorodých tendencích našich tehdejších exilových representantů. Jeho vládu nakonec uznávala Amerika, Anglie i Sovětský svaz.

H. Píka

      Jen si představte a srovnávejte, co by to byl dnes za úkol sestavit Československou exilovou vládu, která by nás všechny exulanty reprezentovala a uspokojovala! Vyčítat Benešovi, že bylo nespravedlivé, když po válce byli kolaboranti s Němci voláni k zodpovědnosti? Není to matení smyslů? Jak tedy ten Beneš vlastně zradil? Tím, že důvěřoval Stalinovi, a že se nechal oklamat a podvést? Kde jsou zde nějaké jasné důkazy, že mu skutečně důvěřoval? Ostatně… koho Stalin nepodvedl a neoklamal? Západní spojence i ruský národ, a Sověti to dělají drze dodnes a budou klamat a podvádět Západ i své satelity nadále. Dá se to kvalifikovat jako zrada, když Beneš viděl, že se nemůže spoléhat ani na prezidenta F. D. Roosevelta, který souhlasil se vším, co Stalin chtěl, bez nejmenšího odporu, v přítomnosti svých rádců, vyloženého komunisty Algera Hisse - a Sověty placeného agenta Deana Achesona? Nemohl se spoléhat ani na Trumana a na Churchilla, ani na jeho nástupce krajně liberálního labouristu Attleeho, když se snažil se Stalinem uzavřít smlouvy a dohody jen aby zachránil aspoň nějakou svobodu a svobodnější život pro lid Československa. S kým měl jednat než s mužem, v jehož rukou najednou ležel osud Československa? Nebyl pozván ani na Jaltu, ani do Teheránu, ani do Potsdamu, kde se jednalo podobně jako v Mnichově - o nás sice, ale bez nás.
      O tom, že si byl dr. Beneš plně vědom celé kritické situace, přesvědčilo mne několik prožitých událostí; tak například tato z května 1944 z hotelu National v Moskvě, kde bydlela a kde se stravovala většina našich delegátů mimo moskevských. V jídelně seděl Prokop Drtina (spisovatelským jménem Pavel Svatý) s hlavou skloněnou a ponořenou do dlaní. Nedalo mi to. Sedl jsem si k němu a ptal jsem se jej, jestli mu je špatně. Odpověděl mi přímo slovy: „Dali nám může na krk. Gottwald přišel s hotovým programem příští čs. vlády a řekl: Podepsat, anebo se můžete vrátit do Londýna. My novou vládu Československa sestavíme i bez vás, jako tu udělali Poláci.“ Na můj dotaz, zda je to možné, mi dr. Drtina odpověděl: „Ano, je to možné, mohou to udělat.“ „Co budete dělat dále?“ ptal jsem se jej. Odpověděl: „Máme dvě možnosti: podepsat, anebo hodit flintu do žita a vrátit se do Anglie, tj. do nového exilu. Doufáme, však, že po této válce musí být přece sjednán a uzavřen nějaký mír, v důsledku kterého by se museli Sověti stáhnout za své původní hranice.“ Nepochybuji ani v nejmenším, že Drtina tím také tlumočil názor prezidenta dr. Beneše.
      Po volbách v roce 1946, když jsem pod tlakem politické krize na Slovensku (trvala 6 neděl) - na naléhání dr. Lettricha přijal nejnenáviděnější funkci povereníka vnitra na Slovensku, chodil jsem téměř každých šest neděl referovat prezidentovi o bezpečnostní situaci na Slovensku.
      Naposledy se tak stalo v polovině ledna 1948, kdy jsem mu přečetl svůj pečlivě připravovaný referát o přípravách komunistů na násilné převzetí moci ve státě ještě před předpokládanými volbami v květnu. Prezident mlčel a přemýšlel. Nezbylo mi než vstát a odebrat se ke dveřím. Nedalo mi to však, přímo jsme se prezidenta zeptal: „Co budeme dělat, pane prezidente?“ Podíval se na mne, chvilku mne měřil svým zkoumavým zrakem a pak řekl mi doslovně: „Budeme se bránit, generále, připravte se na to!“ Ptal jsem se jej tedy ihned, mohu-li toto jeho rozhodnutí sdělit některým povolaným osobám, jako dr. J. Lettrichovi, předsedovi Slov. národní rady, dr. Hřebíkovi, předsedovi branného výboru a starostovi Sokola, gen. Píkovi a gen. Hasalovi. Prezident souhlasil. Naposledy jsem se jej pak ještě tázal, zda mu bude možné takový rozkaz armádě dát s ohledem na situaci, že každý jeho krok a čin jsou pravděpodobně úzkostlivě sledovány tajnou policií. Řekl mi, že s tím je počítáno.
      Není snad nutné, abych uváděl podrobně další události, spojené s rezignací demokratických ministrů 20. února 1948: výzvu Gottwalda na založení akčních výborů, náhlý příjezd V. A. Zorina do Prahy, obsazení místností a tiskáren strany národně socialistické, slovenské demokratické a strany lidové, komunistickou policií ministerstva vnitra. Pod tlakem těchto událostí a hrozby přímého zákroku Sovětů, prezident přijal demisi nekomunistických ministrů.
      Gottwaldovi se podařilo udržet ve vládě nutnou většinu a pomocí tzv. Národní fronty provést únorový komunistický puč. Už před volbami v roce 1946, kdy skutečnou vládou Československa ještě nebyla ani řádně volená vláda, fungovala jen tzv. vláda Košická s dosud nevoleným prezidentem. Ano, již v této době neomezeně vládla Národní fronta, v níž politické strany doplňovaly „jednotné masové organizace“ - jako Revoluční odborové hnutí, svazy mládeže, svazy rolníků a odbojářů. Zvláště IURO (pozdější ROH) se stalo prodlouženým ramenem KSČ pod vedením kameníka A. Zápotockého.

V. Zorin

      Na potvrzení mého výroku o neomezené vládě Národní fronty uvádím: při jednom zasedání vlády (tzv. Košické) měl Jan Masaryk již dost výroku: Národní fronta se usnesla (což znamenalo, žádné dotazy, žádná debata, prostě usnesení přijmout a hotovo) tak povstal, obrátil se na gen. Hasala (ministra dopravy) a na mne (stát. tajemníka MNO) nepolitické členy vlády, a řekl nám nahlas přede všemi: „Generálové, pojďte se vyčůrat, jsme zde zbyteční.“
      O poměru amerických presidentů Roosevelta a Trumana ke Stalinovi svědčí projev člena amerického kongresu B. Caroll Reeece z Tenessee v domě representantů dne 19. března 1951 (Congresss Record pp A 1564 to A-1568):
       "We could have easily gotten to Berlin first. But our troops were Jirst halted at the Elbe. They were then withdravn Jrom lhal river in a wide circle -Jar enough westward to make Stalin a present oj great ZEISS optical and precision instrument works at fena, the most important V-I and V-2 rocket laboratory and production plant in NORDHAUSEN, and vital underground jet plant in KAHLA. Everywhere we surrendered to the Soviets intact thousands oj German planes, including great masses oj jet fighters ready Jor assembly, as well as reasearch centers, rosket development, scientific personel, and other milítary treasures.“
       (překlad: „Byli bychom se snadno dostali do Berlína první. Ale naše útvary byly nejprve zadrženy u Labe. Pak byly staženy od té řeky v širokém okruhu - dostatečně daleko na západ, abychom poskytli Stalinovi darem významné Zeissovy závody optiky a přesných přístrojů v feně, vysoce důelžité laboratoře a výrobní zařízení raket V-I a V-2 v Nordhausenu a neméně důležité podzemní závody na výrobu tryskových letadel v Kahle.
       Všude jsme odevzdávali Sovětům tisíce zcela nepoškozených německých letadel včetně velkého množství tryskových stíhaček připravených k montáži, a také významná střediska, vývoj raket, vědecké štáby a jiné vojenské cennosti.“ - přeložil Václav Vaněk).
      Nám se jen vtírá nezodpověděná otázka: Proč se tak stalo? Proč to oba američtí prezidenti dovolili? Jak se to mohlo stát, že Stalinovy plány s východní a střední Evropou neprohlédli? Nedivme se příliš! Vždyť téměř o dvacet let později neprohlédli USA politici ani záměry Moskvy s Castrem na Kubě! Kdyby je bývali prohlédli, nemusela mít dnes Amerika starosti v Nikaragui, ani v Salvadoru, ani ty, které bude musit řešit, nezastaví-li rozpínavost komunistů nyní na svém středoamerickém zápraží.

A. Hřebík