|
Masarykův lid 1/2004 - seznam článků:
Čeští evropané: T. G. Masaryk Václav Klaus o svobodě a dobru Důvěřoval prezident Dr. Eduard Beneš Stalinovi? František Drtina - filozof humanity a člověk Edvard Beneš v roce 1924. Rok v životě československého politika OPOŽDĚNÉ KOMENTÁŘEVáclav Klaus o svobodě a dobruPrezident Václav Klaus napsal do Mladé fronty Dnes z 23. ledna článek, který klade na čtenáře dost vysoké nároky. Jeho celý námět je obsažen v titulku "Co dřív svobodu nebo dobro?" - Slovo „dobro“ zde ovšem není míněno jakožto dobro obecné, ale jako kladná kvalita jednotlivých lidí. Klaus své závěry shrnuje do stručných definic, charakterizujících dvě hlavní skupiny, na něž se lidé z tohoto hlediska rozdělují. Pro jedny je svoboda předpokladem a současně i mechanismem dobrého lidského chování, ti druzí naopak hlásají, že kvalitní lidé musí být dříve než svoboda, jinak je svoboda špatná. Té druhé skupině Klaus přidává i možnost svázání s náboženskou odpovědností. O tom všem bychom prý měli diskutovat. Jenže to je výzva nesnadno splnitelná, obzvláště když podle té první Klausovi zřejmě bližší definice - podstata lidského chování pohledem ekonoma vzniká na trhu idejí a vzorců chování a tak podobně. Zde - obávám se - skončila většina čtenářů nejčtenějšího deníku stejně jako jsem ztroskotal já. Ale nerad bych se vzdával. V Klausově článku lze totiž najít odrazový můstek k požadované diskusi, v níž bychom mohli použít poněkud srozumitelnějších pojmů. A ty, jak víme, najdeme nejlépe v praktickém životě. Velice se omlouvám, že zde musím opět vytáhnout obehraný příběh o tom, jak se Václav Klaus stavěl k onomu rozhodujícímu Maradonovu gólu rukou na fotbalovém mistrovství světa roku 1982. Je však nutné věci poněkud upřesnit. Zpravidla se Václavu Klausovi vytýká, že je přesvědčen o platnosti tohoto gólu, protože rozhodčí tu ruku neviděl a při všech hrách, které mají rozhodčího, jeho verdikt platí. Až potud je to názor v podstatě přijatelný, , srovnatelný s vyznáváním tak zvaného pozitivního práva. Pokud jde tedy o Václava Klause, důležité je teprve pokračování jeho názoru, jak je nalezneme ve vyprávění Klausova přítele Tomáše Ježka. Z toho víme, že když o té Maradonově ruce kdesi diskutovali, Klaus se stavěl nejen za to, že výsledek zápasu byl platný, ale i za to, že Maradona svůj faul nepřiznal. A sám dal k lepšímu i svůj vlastní případ, kdy na jakémsi studentském mistrovství v házené dal také falešnou branku a i když ho sami hráči jeho týmu vyzývali, aby svou chybu přiznal, odpovídal jednoznačně: „Ale to bychom to přece prohráli.“ A teprve tady jsme u jádra pudla: Václav Klaus si osvojil svobodu dopustit se i faulu a neučinit pokání, když mu to u rozhodčího prošlo. Neboť pro něj neexistuje dobro jakožto kategorie obecně mravní, ale jako hodnota pojímaná z hlediska osobního úspěchu a někdy i prospěchu. - Václav Klaus Ježkovo vyprávění zveřejněné v knize dnešního mluvčího ODS Petra Husáka nikdy nepopřel, což je mu třeba přičíst ke cti. Ale i kdyby to popřel, což zde není dost příkladů z posledních čtrnácti let, které podobný Klausův přístup ke svobodě a dobru potvrzují? Sotva bychom u něho našli vášnivější kritiku nedobrého chování, než když se ho něco dotklo osobně ať už to byl onen jím pojmenovaný sarajevský atentát pánů Rumla a Pilipa nebo některé invektivy Václava Havla. Ještě názorněji to bylo vidět na jeho vztahu k Vladimíru Železnému. Diváci České televize sotva zapomenou na rozlícenou Klausovu tvář, když žaloval televizi Nova na sto milionů korun za odvysílání zprávy o jeho údajné vile ve Švýcarsku. Všechna zloba však z jeho tváře zmizela, když se po jakémsi mimosoudním vyrovnání ukázalo, že z Novy může pro Václava Klause plynout významný užitek, takže se zcela blahovolně tvářil i ve chvíli, kdy Železný provedl Američanům věc, která nás všechny následně stojí deset miliard. - Podobně, když Viktor Kožený zachránil Klausovu kuponovou privatizaci, mohli jsme slyšet výrok „jen více Kožených“ a nikdy už žádnou kritiku, když Kožený poškodil mnoho důvěřivých občanů. Pro Václava Klause tak nebylo nic závadného ani na financování ODS, nebylo nic špatného na opoziční smlouvě, nebylo pro něj nutné ani jednou vyslovit jméno Šlouf a lze dokonce soudit, že i jeho vztah ke zlům komunistického režimu je přímo úměrný jen tomu, čím tento režim ublížil jemu osobně. A k tomu stále to staré známé: cokoliv unikne pozornosti soudců, jako by se nestalo a není o čem mluvit. To všechno by se ovšem stále ještě dalo v dobré obrátit, kdyby Václav Klaus právě otázky svobody a dobra sám v sobě poněkud přehodnotil. Například kdyby dnes více myslel na nejbližší čtyři roky než na to, aby byl roku 2008 znovu zvolen. To jest kdyby se snažil svoje prezidentství posunout do polohy nejvýše postaveného diváka zaujatého především svobodou a dobrem, ovšem v tom nejobjektivnějším slova smyslu. Právě nejvyšší ústavní funkce by mu umožňovala, aby co nejčastěji svobodě a dobru svým významným hlasem napomáhal. V jednom svém velkém předchůdci z první republiky má dobrý vzor a mohl by v tom dokonce předstihnout i svého předchůdce polistopadového. Získal by tím zajisté i mnohé, kteří mu zatím nemohou fandit. Je však taková přeměna osobnosti vůbec možná? To, že Václav Klaus o svobodě a dobru cítí potřebu veřejně uvažovat, může být náznakem jisté naděje. K polemice o pokračování českého vysílání Radia Svobodná Evropa v době polistopadové, která se tu rozvinula mezi mnou a panem Karlem Drážďanským, bych jen poprosil čtenáře, aby porovnali naše texty. Snad sami poznají, na které straně je více faktických informací a na které více rozčílení. Rozčílení však - jak víme od patrona tohoto listu není program. Plně však uznávám výtku pana Drážďanského, že jsem ho neměl právo kárat za nesprávné psaní příjmení jedné redaktorky Svobodné Evropy, když jsem to sám ve své knížce napsal špatně a když navíc pan Drážďanský tu chybu ve svém článku nezavinil. Jinak - a to už není moje chyba - se vysílací podmínky Českého rozhlasu 6 (tedy pokračovatele české Svobodné Evropy) od l. února 2004 opět změnily, což zajisté nepřispívá ke stabilizaci a růstu posluchačské obce. Stanice „přesídlila“ z 1233 a 1287 kHz na jiné středovlnné frekvence. Z nich nejlepší příjem zajišťují Liblice na 639 kHz, ale na Moravě bude možná lepší poslech na frekvencích 954 nebo 1332 kHz. Vysílat se bude mezi šestou večer a půlnocí. Pořad Názory a argumenty obsahující analýzy aktuálních událostí, který v našich médiích nemá obdoby, bude i nadále vysílán denně v 18.10, nebude však mít ranní reprízu a jen některé komentáře se v repríze objeví ve 23.10. Pořad Studio Stop bude vysílán denně ve 22.10. Jiří Ješ
Masarykův lid 1/2004 - seznam článků: Čeští evropané: T. G. Masaryk Václav Klaus o svobodě a dobru Důvěřoval prezident Dr. Eduard Beneš Stalinovi? František Drtina - filozof humanity a člověk Edvard Beneš v roce 1924. Rok v životě československého politika |