Masarykův lid 2/2003 - seznam článků:
Skutečnosti a názory - Acta est fabula*: Na Hradčanech Václav Klaus
Začalo to v Sumeru - Stručně o minulosti Iráku, aneb nebyl Saddám Husajn
Opožděné komentáře - Historický okamžik této země
Sto let od druhého vydání Masarykovy České otázky
Jürgen Habermas - Problém legitimity v pozdním kapitalismu

Sto let od druhého vydání Masarykovy České otázky

Vasil Kaprálek Škrach

V dubnu roku 1903 se Masarykova Česká otázka dočkala druhého vydání. Z autorova hlediska druhé vydání ne-splnilo jeho přání, aby byla tato práce vydána spolu s dalšími souvisejícími pracemi, a to Naší nynější krizí a Janem Husem. Masaryk uvádí, že jde o věrný otisk prvého vydání, ke kterému připojil úvodní stať z Naší nynější krize. Více se o druhém vydání dovídáme z úvodu V. K. Škracha k vydání České otázky z roku 1936. Škrach píše, že 2. vydání znamenalo nový odklad Masarykovy snahy o vydání všech prací o české otázce v jeden celek. Masaryk však ve druhém vydání opravil některé chyby a provedl menší úpravy obsahové. Rovněž zbavil sloh České otázky archaismů.
Přes tyto změny si můžeme klást otázku, zda uvedené druhé vydání je důvodem k zamyšlení. Následující fakta nás ubezpečují o tom, že to bude užitečné. Zejména, když jeden náš publicista před více než rokem v Přítomnosti usoudil, že nastal Konec české otázky 1) . Jiní pokračují v nepochopení České otázky a kladou otázku, zda Masaryk nepřecenil české obrození, pokud jde o souvislost s hnutím evropským, jež přivodilo francouzskou revoluci. Slova nepoučená historií, filozofií i sociologií pronášeli také čeští i zahraniční účastníci kulatého stolu o národní a evropské identitě, snad renomovaní vědci, na konferenci Rozšíření evropské unie, občanská společnost a evropská forma vládnutí, která se konala v únoru 2003. Čecha je prý na Evropana teprve třeba vyškolit, české evropanství obsahuje pouze kulturní fakta, česká identita se vyvíjela proti identitě německorakouské; Masarykova koncepce české otázky byla omezena na nábožensko-humanitní ideál, který je pouze jednostrannou konstrukcí, neboť nabídl mravní étos. Identifikační paradigma Čechoslovák bylo podle českého vědce umělé, stejně jako útvar zvaný Československá republika. Velké postřehy masarykovských ideálů humanitních se prý nemohou opakovat. Masarykova koncepce demokracie a realizovaný československý demokratický systém s politickým československým národem jako by nikdy nebyly. Uspokojivé nebyly ani teze pronesené na této konferenci na účet Evropy: je prý odcizena silnou přítomností Spojených států. Nářky na problémy evropských národů s identitou se zcela obešly bez vymezení pojmu demokracie v Evropské unii, bez její politické kultury, stejně jako žehrání na centralismus konzumní společnosti, který prý podle italského řečníka udělal více zla než Mussoliniho fašismus.

Tomáš Klvaňa

To vše v situaci, kdy se Evropská unie prozatím vyhnula diskusi o struktuře rozhodující pro rozšíření. Historika věnujícího se politické kultuře mimoděk napadá otázka, kolik států v Evropské unii bylo nepřetržitě demokratických. Přichází na mysl parafráze Sigmunda Bzezińského o vynořování původních, ibernovaných struktur (politické kultury), kterou použil za Praž-ského jara 1968. Nemyslil v této souvislosti na nic jiného než na demokratické struktury československé společnosti.
      Připomenutí Masarykovy České otázky naléhavě vyvstává v souvislosti české i v souvislosti evropské - jako úkol i poslání. Ne proto, že nemůže být zpochybněna trochu zaostalá česká kultura a že nemusí být veličinou zahraniční politiky, jak se domnívá zmíněný publicista, ale proto, že právě česká otázka tak, jak byla postavena, má obecnou platnost. Autor Konce české otázky klade proti sobě národní zájmy na jedné straně a ambice a ideály sebevědomých občanů. "Česká otázka tak, jak ji kladlo několik předchozích generací, již neexistuje..." Ale jak ji kladly tyto genera-ce? To se nedovídáme. Autor Konce české otázky ji ztotožňuje se zájmy národního etnika. Politický národ nezná a o zájmech občanů českých zemí jako politického národa neví. Nezdá se, že by se kdy s Masarykovou Českou otázkou seznámil. Právě Česká otázka vyjadřuje snad nejlépe společný základ pro budoucí soužití v Evropě.
      Masaryk v tomto spisu hledal způsob, jak představit český národ jako národ evropský. V dějinách hledal a nalé-zal oporu pro formulování toho, "čím jakožto zvláštní národ kulturně žijeme, co chceme, co doufáme".2) Odmítl názor, "že všecka naše historie není než ustavičný boj proti Němcům a vládě (rakouské(... Vyvíjeli jsme se i pozitiv-ně...".3) Takové názory Masaryk nazývá "akreditovanou neznalostí". Národ český jako natio odlišil od národa-lidu (národa etnického), jakožto společenství konstituovaného souborem tradičních zvyků, vzniklého díky náhodě a pro-měnám dějin. Národ natio připojil k tomuto souboru životní formu, kterou národ tlumočil, jednotnou evropskou kulturu". Nacházel ji v dějinách: "Národní hnutí Slovanů se dálo, když byla ve Francii prohlašována práva člověka, když se v německé filozofii a literatuře hlásal ideál humanitní a když angličtí filozofové zakládali přirozenou mra-vouku humanitní." Palacký se dovolával v dopisu do Frankfurtu i v Manifestu Slovanského sjezdu francouzského hesla svobody, rovnosti a bratrství "všech ve státu žijících" a požadoval "úplnou rovnoprávnost všech národností, bez ohledu politické moci a velikosti jejich".4)
      Masaryk dokazoval, že "lidé všude stejně myslili a spěli ke stejným cílům volnosti a lidskosti". Dospěl k názoru, že "u nás však všecky tyto tužby evropského myšlení docela přirozeně se pojily ke snahám naší české reformace, a právě proto naše znovu zrození je historický vývoj docela přirozený a část všeevropského vývoje vůbec".5)
      Česká otázka nebyla nikdy chápána národovecko-etnicky.6) Nepřátelé českého národa-lidu byli vždy současně nepřátelé českého národa-natio, který usiloval o demokracii jako formu života. To byly české národní zájmy. Rov-nost československých státních občanů byla základem státu, kterou český národ-natio nabídl všem příslušníkům Československé republiky. Ne všichni ji přijali. Demokratickými principy se řídila i politika zahraniční.
      Ve sporech národnostních šlo Masarykovi především o zápas duchovní - ideje a city, mravní cíle chápal jako rozhodující. "Braní jazyka" pokládal "za barbarství bezduchého materialismu a politického mechanismu". Proti hmo-tě chtěl bojovat duchem. Kladl důraz na mravnost a lidskost.7)
      Masarykovi byla česká otázka "otázkou po osudech člověčenstva", byla mu "otázkou svědomí".8) Má-li český občan vstoupit sebevědomě do Evropy, měl by vědět, že národní společenství, ke kterému náleží, otázku své existen-ce spojovalo od doby, kdy se jako takové formovalo s principy, bez nichž se realisticky koncipovaná Evropská unie neobejde.
      Neobejde se ani bez duchovní obnovy, humanity a formování "člověka evropského", homo europaeus, jak jej nazýval Masaryk. Ten se podle Masaryka nezrodí politikou vnější, ale "hlavně vniterní". Při vstupu do Evropské unie má nadále Česká otázka jako formulace národního programu, jako část otázky světové, smysl. Tak ji také Masaryk ve svém odkazu učinil předmětem studia. Česká otázka vyjadřuje společný základ pro budoucí soužití v Evropě, neboť hledá a nalézá společné kořeny evropské kultury a demokratické hodnotové orientace.

Eva Broklová

_____
1) Tomáš Klvaňa, Konec české otázky, Přítomnost podzim 2001, s. 18-19. V době zveřejnění článku vedoucí zahraničního oddě-lení Hospodářských novin, nyní mluvčí prezidenta republiky
2) T. G. Masaryk, Česká otázka, o. c., Předmluva k vydání prvnímu r. 1895, vyd. 1969, s. 7.
3) T. G. Masaryk, Česká otázka, o. c., s. 176
4) T. G. Masaryk, Česká otázka, o. c., s. 98.
5) T. G. Masaryk, Česká otázka, Praha 1969, s.22.
6) Tomáš Klvaňa, o. C., s. 18.
7) T. G. Masaryk, Česká otázka, Praha 1969, s.73
8) T. G. Masaryk, Česká otázka, o. c., Předmluva k vydání prvnímu r. 1895, s. 7.