Masarykův lid 2/2003 - seznam článků:
Skutečnosti a názory - Acta est fabula*: Na Hradčanech Václav Klaus
Začalo to v Sumeru - Stručně o minulosti Iráku, aneb nebyl Saddám Husajn
Opožděné komentáře - Historický okamžik této země
Sto let od druhého vydání Masarykovy České otázky
Jürgen Habermas - Problém legitimity v pozdním kapitalismu

Začalo to v Sumeru

Stručně o minulosti Iráku, aneb nebyl Saddám Husajn

Trosky Babylónské věže

      Mezopotámie, tj. oblast mezi řekami Eufrat a Tigris na území dnešního Iráku, Turecka a Sýrie, byla jednou z kolébek starověkých civilizací. Zhruba ve čtvrtém tisíciletí před Kristem se při dolním toku Eufratu prosadili Sumerové, kteří obdělávali zavlažovanou půdu a postupně vytvořili městské státy - Kiš, Uruk, Lagaš, Ur, Nippur aj. V raně dynastickém období byly tyto celky spravovány volenou radou starších a pouze v čase válečných konfliktů přecházela svrchovaná moc do rukou vojenských náčelníků. Posléze se však z těchto tzv. lugalů stali doživotní králové, jejichž role spočívala nejen v reálné správě státu, ale i v zabezpečení dobrého vztahu k bohům. Základní ekonomickou jednotkou byl chrám a jeho hospodářství bylo založeno na třech vzájemně propojených aktivitách - zemědělství, pastevectví a rybolovu. K chrámu náležely i řemeslnické dílny výrobců piva, mlynářů, tkalců, hrnčířů, kovotepců, apod. Sumerové rovněž vytvořili klínové písmo, které v r. 1802 rozluštil Georg Friedrich Grotefend. Dochované správní, literární a náboženské texty jsou dokladem rozvinutého státního a kosmogonického systému. "Otcem bohů" byl Enlil, stvořitel "všeho, co bylo potřeba". Mezi další členy sumerského panteonu náleželi bůh vody Enki, božská matka Ninchursag či bůh jižního větru Ninurta. Obsahovým jádrem rozsáhlého "Eposu o Gilgamešovi", jehož součástí je i příběh o potopě světa, je marná touha člověka po nesmrtelnosti.
      V roce 2350 před Kristem se Sumeru zmocnili semitští Akkadové. V_ čele sjednocené říše stanul Sargon Veliký, ale jeho dynastie vládla necelých dvě stě let. Sumerská města postupně obnovila svoji nezávislost. Toto období tzv. sumerské renesance charakterisovalo dominantní postavení Uru a Lagaše. Kolem r. 2000 před Kr. vpadli do Mezopotámie Amorejci a Elamité, kteří zlomili politickou moc Sumeru. Z následných bojů vzešla v r. 1894 před Kr. Babylónská říše. Jejím nejvýznačnějším panovníkem se stal Chammurabi (1792 - 1750 před Kr.) S jeho jménem je spojen právní kodex, který byl v r. 1902 nalezen Morganovou expedicí ve zříceninách města Súsy poblíž Dizfulu v dnešním Iránu. Dioritová stéla obsahovala 282 paragrafů, založených většinou na principu odvety - oko za oko, zub za zub. Na druhé straně však platila i zásada, že "silní nemají utiskovat slabé". ( Přes dva metry vysoká stéla s reliéfy krále Chammurabiho a boha Šamaše a textem zákoníku je vystavena v pařížském Louvru.)

Chrám Ur - místo narození Abrahama

V polovině druhého tisíciletí před Kristem sestoupili z hor Malé Asie a Iránu Chetité, Churijci a indoevropští Kassité. Ti také na více než čtyři sta let ovládli Babylón, aby byli v roce 1158 před Kr. vystřídáni Elamity pocházejícími ze západní Persie. Mezitím se v severní Mezopotámii zformovala Asyrská říše, která v čase svého vrcholného rozkvětu, tj. v 9. až 7. století před Kr., kontrolovala většinu území Blízkého východu. Nová vojenská mocnost převzala vzdělanostní a kulturní dědictví Babylónie a její všestranný vliv kulminoval za krále Tiglatpilesara III. v letech 744 - 727 před Kr. Ale již o století později zničili Asýrii bojovní Médové. Této skutečnosti využil chaldejský panovník Nabopolasar a v r. 625 před Kr. se ujal vlády v Babylónu. Jeho syn Nabukadnesar II. rozšířil tuto novobabylónskou říši i na území dnešní Palestiny a Sýrie. Finální tečku za tisíciletou historií starověké Mezopotámie učinil perský vládce Kýros II., jehož válečné vozy a lučištníci dobyli v r. 538 před Kr. tehdy největší město známého světa - Babylón. (Tamní visuté zahrady Semiramidiny byly pokládány za jeden ze sedmi divů světa a výstavný chrám boha Marduka s terasovitou pyramidou zikkurratem, se stal prototypem biblické babylónské věže.) Pod vládou perských Achajmenovců město sice i nadále hospodářsky prosperovalo, ale již nikdy se nestalo samostatnou politickou mocností.
      Trvalým vkladem mezopotámských říší do dějin lidstva byl vynález klínového písma, dále soubor astronomických a matematických poznatků Babylóňané např. dovedli sčítat, odčítat, násobit, dělit, umocňovat, odmocňovat, řešit složité rovnice či měřit plochy - a samozřejmě četné literární památky, které dávají nahlédnout do složitého vnitřního světa dávných tvůrců meziříčních civilizací.
      Novou kapitolu dějin Mezopotámie napsali Arabové, kteří ji dobyli a islamizovali v 7. století našeho letopočtu. V letech 750 až 1258 ovládali téměř celý Blízký východ Abbásovci, kteří odvozovali svůj původ od al - Abbase, strýce proroka Muhammada. Za chalífy al-Mansúra se v roce 762 stal centrem muslimské říše nově založený Bagdád. Hospodářského a kulturního rozkvětu dosáhl za vlády al - Mansúrova syna Harúna ar - Rašída (786 - 809). První strmý pád nastal v r. 1055, kdy Bagdád dobyly turecké kmeny Seldžuků, ale konec Abbásovců nastal až v roce 1258, kdy celé meziříčí vyplenili a totálně zničili Mongolové. V 16. století se Bagdádu zmocnil turecký sultán Sulejman a zpustošené město, stejně jako celá Mezopotámie, se stalo součástí osmanského impéria. A zůstalo jí až do konce první světové války v r. 1918. Poté území dnešního Iráku převzali do své správy - ve formě mandátu Společnosti národů - Britové. Ti také v r. 1921 inspirovali vznik království a do jeho čela postavili dosavadního vládce Mekky Husajna al - Hášimího, který přijal jméno Fajsal I. V roce 1932 získal Irák formálně nezávislost, ale i nadále náležel do britské zájmové sféry na Blízkém východě.
      Bohatá ropná ložiska zvýraznila geostrategický význam země. Irácká monarchie byla svržena v červenci 1958 - král Fajsal II. byl zastřelen, premiér Núrí as Saíd byl ubit rozvášněným davem - a moci se ujal plukovník Abdalkarím Kásim, jehož autoritativní vojenský režim byl v r. 1963 vystřídán první baasistickou diktaturou. (Stranu "Baas - Obnova" založili v r. 1940 Michael Aflak a Saláhuddín Bitár. Hlásala panarabskou jednotu a socialismus, vystupovala proti britské a francouzské přítomnosti na Blízkém východě. Postupně se rozdělila na syrskou a iráckou větev.) V následujících pěti letech charakterisovaly irácké dění vnitropolitické zmatky a 17. června 1968 se s podporou baasistických důstojníku zmocnil vlády generál Ahmad Hasan Bakr. V jeho blízkém okolí se od roku 1969 pohyboval Saddám Husajn, který se posléze stal místopředsedou Rady revolučního vedení a po Bakrově odchodu z funkce byl 10. července 1979 "zvolen" prezidentem Irácké republiky.

Vladimír Nálevka