Masarykův lid 1/2003 - seznam článků:
Skutečnosti a názory - Poslední novoroční poselství prezidenta Václava Havla
Ztracená generace prezidentu Václavu Havlovi
Konec českého tisku
K budoucnosti Evropské unie
Spříznění volbou - komparace nacismu a bolševismu
Pád Hodžovy vlády (Ze vzpomínek Petra Zenkla)
Češství a náš vstup do EU

KONEC ČESKÉHO TISKU

      Když jsem v září minulého roku lepil známky na 1 300 obálek, každá obsahující brožuru "Konec českého tisku?", neměl jsem představu o tom, do čeho jsem se pouštěl. Po uplynutí jednoho roku se dívám na tuto práci zpět a táži se, zda mi toho bylo zapotřebí. Mé pochyby byly a stále jsou živeny defétistickou náladou, která v zemi panuje.
      Svou brožuru o kontrole českého tisku cizím kapitálem jsem daroval všem poslancům a senátorům Národního shromáždění ČR, členům Obce českých spisovatelů, Unie českých spisovatelů, a vybraným členům Akademie věd ČR, profesorům našich univerzit a historikům.
      Dovolával jsem se jejich morální autority a zodpovědnosti vůči národu a očekával jsem živou odezvu. Více než 80% obdarovaných neuznala ani za nutné za vzhlednou knížečku poděkovat. Nejliknavější byli politici -jen 18% poděkovalo, ve srovnání s 23% nepolitiků. Komunističtí poslanci a senátoři projevili větší zájem než jejich kolegové z nekomunistických klubů. Podobně dopadlo srovnání členů levicové Unie českých spisovatelů s členy Obce českých spisovatelů.
      Ještě větší zklamání mne čekalo když jsem četl odpovědi. Politici byli většinou vyhýbaví a opatrničtí; mnozí nepolitici se zdáli být hrdí na svou neinformovanost. V březnu 2002 jsem v druhém, značně rozšířeném vydání tyto odpovědi uveřejnil. Tentokráte jsem z titulu knihy odstranil otazník. Důvod pro tuto změnu jsem vysvětlil v předmluvě:
      Ohlasy na knížku "Konec českého tisku?" mě přesvědčily, že na českém strništi už nikdy nevzejde obilí s tučnými klasy - všude vidím růst plevel. Prodali jsme vodu, kterou pijeme, plyn, na němž vaříme, a zítra prodáme cizincům telekomunikace, které nás spojují, i elektřinu, jíž svítíme. Na prodej toho zbývá už jen málo, snad jenom špitály a kriminály.
      Prodali jsme také naše noviny, které se dnes už přestaly pohoršovat nad tímto zločinným výprodejem národní podstaty, a dokonce se ani netáží, jak se uživíme, když už nebudeme mít vůbec nic na prodej.
      Proto jsem z názvu této knížky odstranil otazník.
      Obě vydání byla široce komentována. Má sbírka recenzí obsahuje více než sedmdesát výstřižků z nejrůznějších periodik, od Mostů a Reflexu až po Národní osvobození, odborářské Sondy a internetové vydání Britských listů. Nescházejí v ní ani výstřižky z krajanského tisku v Kanadě, Austrálii, Švýcarsku a na Novém Zélandu. Komunistické noviny (Haló noviny, Naše pravda, Slovanská vzájemnost) uvítaly knížku vřeleji než kdo jiný. Z recenzentů upoutali na sebe Karel Richter (Chlumecké listy), Václav Burian (Literární noviny), Pavel Hlavatý (Mosty), Tomáš Němeček (Respekt), Dalibor Státník (Soudobé dějiny), Josef Hanzal (Masarykův lid), Petr Klukan (Jihlavské listy), Zdeněk Hoření (Slovanská vzájemnost), Jan Trávníček (Nové knihy) a Milan Blahynka (Haló noviny).
      Velké celostátní deníky (MF Dnes, Lidové noviny) a tucty regionálních deníků, všechny kontrolované německými vydavateli, však knihu psanou o nich, až na dvě náhodné výjimky^*, zcela ignorovaly.
      Toto mlčení, které jsem nazval cenzurou tichem, zdá se být založeno na zpotvořenině Descartovy zásady "když se o tom nepíše, tedy to neexistuje." Co se však dost dobře nedalo umlčet, jsou spolky, které představují zdravé jádro národa a jejichž síla spočívá v tradici. Dnes je jich již 25, které se zapojily do boje za záchranu českého tisku: Česká mírová společnost, Česká obec sokolská, Československá obec legionářská, Český svaz bojovníků za svobodu, Demokratický klub, Český Junák (svaz skautů a skautek), Klub Dr. Milady Horákové, Kluby českého pohraničí, Konfederace politických vězňů, Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Křesťanskosociální hnutí, Masarykova dělnická akademie, Masarykova společnost, Matice Čech, Moravy, Slezska, Nezávislá skupina "Věrni zůstaneme", Občanské sdružení Odkaz legionářů a odboje v naší vlasti, Sdružení domácího odboje a partyzánů ČR, Společnost bratří Čapků, Společnost Edvarda Beneše, Společnost F. X. Šaldy, Společnost Jana Masaryka, Svatobor, Svaz PTP, Unie Comenius, Výbor Oni byli první.
      Cenzura tichem nemůže ovlivnit vkus literátů. Literární historik Štěpán Vlašín a spisovatel Jaroslav Putík (oba mně tehdy osobně neznámí jmenovali mou brožuru "Konec českého tisku?" v anketě Lidových novin za knížku roku 2001.

      Ani se nedalo nařídit českému čtenáři, co má číst. Žebříček Svazu českých knihkupců a nakladatelů prohlásil druhé vydání "Konec českého tisku" za třetí nejprodávanější naučnou knihu v ČR během týdne 4.-10. března 2002.
      S uzarděním prozrazuji svou naivnost, s jakou jsem v červnu 2001 pozval tehdejšího kulturního redaktora Lidových novin Jaromíra Slomka na tiskovou konferenci. Doufal jsem, že téma konference (německé vlastnictví českého tisku) jej přiláká. Nepřišel a také o mých slovech nic nenapsal.
      Jsem si jist, že zde nejde o animozitu vůči mé osobě, nýbrž o citlivost vůči danému tématu. Uvedu zde jen jeden příklad, který to dostatečně potvrzuje. V roce, kdy vyšlo první vydání "Konec českého tisku?", Lidové noviny přinesly celostránkový článek s dvoupalcovým titulem "Dvě novinky Bořivoje Čelovského". Ve skutečnosti jsem na podzim toho roku vydal tři knihy, takže titul mohl být ještě účinnější, kdyby Lidové noviny nebyly rozhodly nepsat o třetí knize, kterou byl právě "Konec českého tisku?". Když jsem svoji hypotézu přednesl autorovi článku, odpověděl mi, že věc cizí kontroly českého tisku ho "osobně nějak zvlášť nepálí", proto o třetí knize nepsal.
      Bolestněji než cenzura tichem nařízená německými majiteli českých novin mne zasáhlo náhlé odmlčení Práva. Můj poměr k Právu byl až donedávna dobrý. Ke konci roku 2000 Salon, jeho kulturní příloha, uveřejnil burcující rozhovor se mnou pod titulem "Stává se z nás národ kočích a účetních". Od té doby Právo uveřejnilo několik mých příspěvků, ale v poslední době jsem pociťoval jakési ochlazení. Když jsem v březnu tohoto roku ztrácel trpělivost nad tím, že Právo nepřinášelo referát o Konci českého tisku, napsal jsem jim nadurděně: "Nevěřím, že by německé prsty byly tak dlouhé". A tak Porybného Právo, právě tak jako MF Dnes, Lidové noviny a 50 regionálních deníků v německých rukou, neuznalo za vhodné informovat své čtenáře o mé knize Konec českého tisku.
      Mám jedno vysvětlení pro tento náhlý chlad Práva. V druhém vydání Konce českého tisku jsem přidal několik odstavců o tom, jak Rudé právo bylo "privatizováno" a pak docházím k závěru, že Porybnému spadlo do klína Rudé právo pomocí přátel na jistých místech..
      Jak se zachovali další hráči k otázce rozvířené mými dvěmi knížkami? Podávám malý výběr z odpovědí.
      Vláda:
      Ministr kultury Pavel Dostál: Otázka vlastnictví českého tisku jej sice "také velice tíží", ale "nemá potřebné kompetence" k jejímu řešení. Ministr viní za tuto situaci "nenapravitelné" chyby od počátku devadesátých let (nekontrolovatelná privatizace českého tisku zahraničním kapitálem); a mezinárodní smlouvy jsme "povinni dodržovat". Když jsem nazval tuto pozici výrazem "rnalomyslnosti, ne-li zbabělosti", kterou národ neočekává od svých politických vůdců, Pavel Dostál se urazil a ukončil tuto korespondenci. Tehdejší předseda vlády Miloš Zeman pozici svého ministra potvrdil.
      Zákonodárci:
      Miroslav Beneš (ODS): "Pro mne je český tisk ten, který píše česky".
      Jaroslav Zvěřina (ODS): "Na rozdíl od Vás nemám pocit, že by noviny byly národním kulturním statkem Kdyby tomu tak bylo, pak by je státy vlastnily a provozovaly".
      Václav Exner (KSČM): "Udržet české noviny, pokud jde o jejich vlastnictví, je úkol takřka nadlidský".
      Jan Hadrava (US): "Tu více, tu méně je v českém společenském vědomí obsažen strašák germanizace českého národa. Tu více, tu méně je tento strach oprávněný`'.
      Jaroslav Šula (KDU-ČSL): "Po prvním přečtení publikace popisující průběh privatizace tisku v ČR po roce 1989 jsem téměř oněměl".
      Spisovatelé:
      Jan Trefulka: "Je to velice smutné a můžeme si za to sami. Nezbývá nic jiného, než alespoň se snažit ovlivnit veřejné mínění".
      Ludvík Vaculík: "Myslím, že s Vámi souhlasí většina lidí. Mne ta věc velice zlobí".
      Vladimír Justl: "Bohužel si myslím, že s tím nikdo nic neudělá. Je to jedna z řady smutných kapitol, které jsme si připravili sami".
      Eva Kantůrková: "Vaše brožura popisuje stav, který je znám a bere se jako nutný".
      Ivan Kubíček: "Dobře, že jste rozeslal svou publikaci všem poslancům i členům Obce spisovatelů. Aspoň nebude moci nikdo tvrdit, že 'nevěděľ"
      Ben Kuras: "Nejsem si jistý, jak jinak by se to dalo udělat, než starým dobrým znárodněním."
      Jaroslav Putík: "Chápu také líp, proč se o Vaší práci celkem mlčí".
      Rudolf Ströbinger: "A věřte, pane Čelovský, že já osobně dávám přednost tomu, aby v českém tisku byly zastoupeny německé k demokracii se hlásící koncerny a aby už nikdy o něm nerozhodovaly straničtí funkcionáři, jejichž jeden orgán - Haló noviny - několikrát citujete".
      František Mandát: "Toto tristní čtení mi doplnilo informace o genocidě páchané na českém tisku".
      Dalibor Plichta: "Doufám, že Vaše knížka splní své poslání a přispěje k nutné nápravě neblahých poměrů v česky vydávaném tisku".
      Členové Akademie Věd ČR a historici:
      Rudolf Zahradník: "Dík za to, že jste se tématu ujal, dík za dárek".
      Robert Kvaček: "Tušili jsme situaci, něco i věděli, ve Vaší práci je to pověděno naplno a dokumentováno".
      Miloš Trapl: "Vyslovuji souhlas s Vaší kritikou snah o ´zglajchšaltování´ českého tisku, které jak je z brožury zřejmé, nabylo hrozivého rozměru".
      Největší naději na nápravu jsem skládal v Obec českých spisovatelů. Petr Urbánek, předseda brněnského střediska Obce spisovatelů napsal v bulletinu Obce "Dokořán" (č. 20/2001), že spisovatelé z jeho kraje "sledují s nevolí, že se až na jednu výjimku staly české deníky majetkem zahraničních vydavatelských společností", které narušují českou novinářskou tradici. Urbánek organizoval konferenci členů Obce, bohužel, vzápětí se stal obětí autonehody, v důsledku čehož se zdálo jakoby reformní duch zmizel. Když ministerstvo kultury odmítlo konferenci financovat, tato byla odvolána. Jen dar jednoho mecenáše její konání umožnil. To byla pro mne lekce o ochotě českých spisovatelů přinášet oběti na oltář národní kultury. A tak konference moravskoslezských členů Obce, svolaná do Brna na 12. dubna 2002, se konala již bez Petra Urbánka. Asi 60 účastníků vyslechlo tématické přednášky Bořivoje Čelovského, bývalého šéfredaktora ostravské Svobody Ivo Šebestíka a redaktora Moravskoslezslého Deníku Boleslava Navrátila. Konference vydala následující prohlášení:
      "Účastníci konference reagovali na publikaci historika Bořivoje Čelovského věnovanou monopolizaci českého tisku. Široká diskuse jednohlasně potvrdila závěry Čelovského knihy (Konec českého tisku), že koncentrace novin, tiskárenských a distribučních firem v rukou dvou či tří vlastníků je zřejmě v rozporu s antimonopolním zákonem.
      Jako tvůrci slovesné kultury upozorňujeme, že zmíněná koncentrace způsobuje rezignaci kultivovanosti čtenáře, a noviny jsou pouhým nosičem reklamy a byznysu ".
      Prohlášení bylo zasláno všem deníkům a ČTK. Ani jedny noviny zprávu o konferenci neuveřejnily, což svědčí o zcela neuvěřitelném nedostatku prestiže českých spisovatelů. Ještě pozoruhodnější je to, že Dora Kaprálová (dcera tajemníka brněnské Obce spisovatelů) napsala o konferenci nepříznivou zprávu pro elektronický archiv MF Dnes, kterou uzavřela zaujatým sarkasmem: "Činovníci i zasloužilí bardi české literatury se ve čtyřhodinové rozpravě na ničem konstruktivním neshodli", což zcela ignoruje jednomyslné prohlášení. Prohlášení bylo současně zasláno do ústředí Obec spisovatelů v Praze. Jeho další osud není znám.
      Činnost zájmové organizace žurnalistů Syndikátu novinářů na tomto poli je takřka neviditelná.

Bořivoj Čelovský

^* Pravidelný sloupek Ludvíka Vaculíka, který referoval o konferenci Obce spisovatelů v Brně svolané z autorovy iniciativy (LN 16. 4. 2001). Krátká recenze v olomoucké mutaci MF Dnes (28. 10. 2001 ) nebyla přetištěna v jiných mutacích MF Dnes.