Masarykův lid 1/2003 - seznam článků:
Skutečnosti a názory - Poslední novoroční poselství prezidenta Václava Havla
Ztracená generace prezidentu Václavu Havlovi
Konec českého tisku
K budoucnosti Evropské unie
Spříznění volbou - komparace nacismu a bolševismu
Pád Hodžovy vlády (Ze vzpomínek Petra Zenkla)
Češství a náš vstup do EU

ZTRACENÁ GENERACE

Prezidentu Václavu Havlovi

      Jsou ještě všude okolo Vás, v celé zemi. Ačkoli tisíce z nich se už Vašeho zvolení hlavou státu nedočkalo. A tisíce jsou roztroušeny po celém světě, od Kanady po Austrálii a od Švédska po Jižní Afriku. Patří generaci, narozené krátce před vznikem a ve svobodných letech mladého státu, a vyrostlé z jeho ideálů. Chtěli a mohli udělat pro svou zem mnoho, měli k tomu elán i schopnosti. Místo toho byli sraženi hnad na začátku svého rozběhu do života.
      ZBYTEČNÁ pseudorevoluce přervala jejich životní dráhu, u mnohých ještě v době přípravy na ni, rozbila jejich rodiny a příliš často i jejich zdraví. Vybrala si z nich armádu otroků pro uranové doly, odkud nekonečné vlaky odvážely černý mor pro bomby pokroku a míru, přeplnila jimi staré kriminály a vystavěla pro ně nové. Některé popravila, mnohé zabila bez rozsudku.
      Dnes se zestárlá generace prvních dětí našeho státu dívá na nové mládí národa, na obraz sama sebe, jak navazuje na její rozbité ideály a snaží se vrátit svůj stát do společenství civilizovaných zemí. Po půl století trápení, hysterie, hanby!
      Dívají se na zrod nového nadšení, jdou celým svým srdcem s ním - a chtěli by víc, než se jen dívat. Chtěli by ještě přiložit ruce k dobrému dílu.
      Čtyřicet let je však dlouhá doba v životě člověka, a čas je tvrdý nepřítel. Pracuje neúprosně. Generace z mládí republiky se blíží konci své životní pouti; mnoho z ní ji už skončilo. Neodepisujte ji však předčasně. Má kolektivně něco, co mládí vždy chybí, a čeho ani Vy nebudete mít nikdy dost: zkušenost. Přímou zkušenost se zrodem nejostudnějšího období v životě našeho národa, kdy nedomyšlené vidiny začaly plodit svůj opak.
      Vize budoucnosti jsou nezbytné pro společnost, má-li přežít jako lidská komunita, ne jako pouhý shluk zažívacích a rozplozovacích orgánů. Ideály však není možno promítnout na čistou plochu plátna a radovat se z jejich krásy. Jen promítnutím do hloubky prostoru, do syrovosti konkrétního života a jeho nekoneční rozmanitosti se dají probrat a prosít na uskutečnitelný zbytek. Jinak zvadnou - nebo se zvrhnou. Náš národ se dnes pomalu začíná vzpamatovávat z dlouholeté vlády vizí, které se zvrhly. "Spánek rozumu plodí obludy", řekl Goya. Dávno předtím, než se zrodilo naše století.
      Něco ze své zkušenosti můžeme my, ztracená generace, mladým dneška předat. Ne vše; mnoho se musí prožít, aby zakotvilo v mysli.
      Někteří z nás mohou ještě vydat přímou, poctivou zprávu o státě Masarykově, Švehlově a Hlinkově. Hochům a děvčatům sametové revoluce škola a její knihy o minulosti lhaly; i jejich rodiče vidí dobu života, práce a tvrdých sporů svobodné národní společnosti jen mlhou neprožitých let. Budování státu bylo neustálým bojem mezi ideálem a skutečností. Historie úspěchů a chyb mrtvých stavitelů je nenahraditelnou učebnicí pro jejich nástupce po půlstoletí národní bídy. Historie se nikdy nudně neopakuje; lidské chyby se opakují stále. Všichni z nás mohou podat zprávu o státě Gottwaldově, Noskově, Slánského a Kopeckého. Přímé a poctivé svědectví o době bankrotu ducha a rozkladu lidských vztahů - encyklopedii špinavé politiky jako výstrahu pro nové i budoucí vůdce národa. Potřebují ji, a budou ji ještě dlouho potřebovat.
      Až příliš mnoho - z těch let kolektivního národního debaklu je stále, ještě zakryto mohutným nánosem starých lží i nové přetvářky. Úpadek národa nezačal cizí invazí v roce 1968, jak naivnímu světu s úspěchem namlouvá zestárlá garnitura nadšených budovatelů Gottwaldova státu. Začal uvnitř, přímo v národě o dvacet let dříve, a Husákova normalizace byla slabým odleskem staré slávy nemilosrdného boje za přetvoření člověka podle odkazu proroků.
      Jakeš, Štěpán, Bilak, ztělesnění ubohosti politiky pro mládež roku 1989, nesahali svým předchůdcům ani po kolena. "Břídilové", řekli by jim s opovržením jejich učitelé, "porazili vás sametovou rukavicí".
      Generace uranových dolů byla odsouzena k prohře; její vůdcové podcenili své protivníky. Přes zcela čerstvou zkušenost s hnědým barbarstvím chtěli vést politický boj s nepřáteli demokracie a nezávislosti státu podle skautských pravidel poctivé hry. Gottwaldovi hoši se jim vysmáli a smetli je, demokracii i státní nezávislost.
      Generace uranových dolů chtěla lidská práva a národní svobodu; ztratila oboje. Kde je psáno, že budoucnost už nikdy nedovolí stejnou prohru?
      Přečetní přátelé starého režimu čekají na příležitost. Znervosnělí chameleoni na teplých místech přispějí s chutí a radostí každému úsilí o návrat do dob neomylných jistot. Stotisíc občanů našeho státu má profesionální diplom z odborné školy pro boj proti demokracii. Humanismus a víra v člověka nejsou jejich slabou stránkou, a sametové revoluce jim neimponují. Obdivují sílu a chytrost. Dědictví ostudné minulosti prolíná dnes stále ještě podhoubím celý náš národní život.
      Nadšení a víra uvádí společnost v pohyb; rozum ji udržuje naživu. Dobrá politika je jeho konkrétním výrazem; morální filosofie se s ní, bohužel, až příliš často rozchází. Málokdo je si toho rozporu vědom lépe než Vy.

Osmého února 1990

Jiří Krupička
Edmonton, Canada

RNDr.Jiří Krupička, politický vězeň let padesátých a od šedesátých let exulant v Kanadě, chtěl ve svém dopise nově zvolenému prezidentovi důrazně připomenout, že by v opět svobodných poměrech staré vlasti stálo za to využít zkušeností generace první republiky.
Text pochází z pozůstalosti Libuše Drobílkové.