Vliv městské zeleně na chování lidíDoc. PhDr. Marek Franěk, CSc., Ph.D.Po většinu doby své existence žil člověk v přírodním prostředí, obklopen stromy a vegetací. Ani v městech zeleň nechyběla a navíc – města byla malá a do přírody bylo velice blízko. Až v 19. století došlo k výraznému rozvoji městských aglomerací a příroda se začala obyvatelům nových průmyslových měst postupně vzdalovat. I v nových městech se budovaly parky, v ulicích vysazovaly stromy, nicméně tyto činnosti začaly mít ráz určité exkluzivity – udržované parky a zeleň patří jen do “lepších” a bohatších čtvrtí. Uvedený postoj nakonec vedl k tomu, že jsme si v naší zemi v posledních desetiletích vytvořili ke stromům a zeleni dosti nevšímavý, až negativní vztah. Udržovaná zeleň začala být považována za zbytečný luxus, který si obec nemůže dovolit, protože je nutné přednostně investovat do jiných, potřebnějších věcí. Dosti často jsme se setkávali i s názorem, že stromy v městských ulicích a na dvorech vlastně překážejí a navíc ještě poškozují inženýrské sítě a základy budov. Jaká je vlastně úloha zeleně v našem okolí? Můžeme se bez ní snadno obejít? Biologický význam zeleně ve městech je již známý dávno – rostlinstvo přeměňuje kysličník uhličitý a vodu pomocí sluneční energie na kyslík, který potřebujeme k dýchání. Zeleň rovněž produkuje biologicky účinné látky, které mohou tlumit výskyt škodlivých bakterií, hub a prvoků. Zeleň také snižuje množství prašných a plynných imisí a hladinu hluku v okolním prostředí. Ionizování pozitivně ovlivňuje fyzikální stav ovzduší a tím i stav lidského organismu. Úloha vegetace na chování člověka, jeho pocit pohody, výkonnosti a duševního zdraví, byla dosti dlouho přehlížena. Mnoho skutečností začalo vycházet najevo v 60. letech dvacátého století, kdy se ukázalo, že moderní architektonická a urbanistická řešení vedou k řadě problémů v oblasti duševního zdraví i chování člověka. Architekti se začali ptát psychologů, co s tímto problémem dělat? Od té doby se environmentální psychologie začala zabývat otázkou, jak uspořádání životní prostředí působí na chování člověka. Následné výzkumy potvrdily zkušenost, že zeleň v městských ulicích se výrazně na duševní výkonnosti, duševním i tělesném zdraví lidí a rovněž v nemalé míře ovlivňuje sociální chování obyvatel. V následujícím textu shrneme výsledky několika výzkumů z posledních dvou desetiletí, které se zabývaly vlivem působení přírodního prostředí a přírodních prvků ve městech na různé aspekty chování člověka. Uvedené výzkumy byly ve větší míře uskutečněné v USA. Pohled z okna Na duševní pohodu a fyzické zdraví městských obyvatel působí mnoho vlivů, které mohou mít buď pozitivní nebo negativní účinek. Přítomnost či absence přírodních prvků je jedním z nich. Můžeme se však ptát, zda případné zhoršení duševního či fyzického stavu, jež je připisováno absenci přírodních prvků, není ve skutečnosti více působeno jinými faktory, které mohou být třeba i důležitější (hluk, znečištěné ovzduší, pracovní stres a.j.)? Nejpřesvědčivěji na tuto otázku mohou odpovědět výzkumy, které byly prováděny na osobách, jejichž pohyb a každodenní běžné činnosti byly na určitou dobu omezeny a jejich jediný kontakt s venkovním prostředím zabezpečoval pohled z okna. Nejlepším příkladem jsou výzkumy prováděné ve věznicích či nemocnicích. Většina těchto výzkumů dokázala, že existuje podstatný rozdíl mezi tím, zda se z okna díváme na přírodní prvky nebo jen do zdi či do dvora bez jakékoli zeleně. Velice zajímavé jsou výsledky výzkumů, které ukázaly, že vězni, kteří měli z okna výhled do přírody (zemědělská krajina), byli méně agresivní a zároveň byli zdravější než ti, jejichž okna směřovala do vězeňského dvora (Moore,1981; West,1986) . Rovněž tak se ukázalo, že výhled do zeleně urychluje zotavení ze stresových situací, snižuje bolesti (pacienti brali méně utišujících prostředků proti bolesti) a urychluje zotavení pacientů po operaci (Ulrich,1984; Verderber a Reuman, 1987) . Zeleň a sociální kontakty V posledních letech proběhla řada výzkumů působení zeleně na chování a mentální stav obyvatel na sídlišti Robert Taylor Homes v Chicagu. Toto sídliště bylo vybudováno v 60. letech minulého století a skládá se z většího množství identických domů. Po čase byla z úsporných důvodů z části sídliště odstraněna veškerá zeleň a prázdné plochy byly většinou pokryty asfaltem a betonem. V části sídliště však zeleň zůstala zachována. Sídliště se tak stalo přirozenou laboratoří pro výzkumy environmentálních psychologů. Umožňuje zkoumat, jaký účinek má odstranění vegetace na chování lidí. Obyvatelstvo je dosti sociálně a ekonomicky homogenní, jedná se o sociální byty, které jsou podle pořadí přidělovány jednotlivým žadatelům, kteří si nemohou vybrat, v které části sídliště by chtěli žít. Jedinou charakteristikou, kterou se obyvatelé mezi sebou liší, je přítomnost nebo absence zeleně v okolí bydliště. Jeden z výzkumů vědeckého týmu z http://www.herl.uiuc.edu/ (Coley, Kuo a Sullivan, 1997) prováděný na chicagském sídlišti se zaměřil na to, jak sídlištní zeleň ovlivňuje sociální kontakty mezi obyvateli domů. Ukázalo se, že dospělí a děti z domů obklopených zelení tráví v průměru více času venku než lidé z domů, kde žádná zeleň není. Lidé bydlící v „zelených“ domech se stýkali se svými sousedy častěji, měli silnější pocit společenství a cítili se bezpečněji než lidé z budov beze stromů. Stromy vytvářely pro sousedy příležitost být ve vzájemném styku a rozvíjet vzájemné vazby uvnitř komunity spolubydlících. Rovněž se podařilo dokumentovat, že silnější sousedské vazby přispívaly k lepšímu fyzickému a duševnímu zdraví. Obyvatelé domů obklopených stromy využívali také konstruktivnější a méně násilné způsoby řešení konfliktů se svými dětmi a partnery než obyvatelé domů, které nebyly obklopeny zelení. Navíc děti hrající si mezi stromy měly rovněž častější kontakty s dospělými, protože dospělí rovněž trávili více času venku před svými domy ve srovnání s obyvateli domů bez zeleně. Komunikace s dospělými jsou důležité faktory pro optimální kognitivní a sociální vývoj dítěte. Zeleň, kriminalita, asociální a agresivní chování Další z výzkumů prováděných na tomto sídlišti se týkal vztahu prostředí a kriminality (Kuo a Sullivan, 2001). V domech obklopených zelení bylo méně fyzického násilí, asociálního chování a kriminality, což se projevilo i v menším počtu tísňových volání na policii. Dotazníkové šetření pocitu bezpečí obyvatel sídliště ukázalo, že lidé žijící v domech obklopených stromy udávali větší pocit bezpečí ve srovnání s lidmi z domů beze stromů. Je zajímavé, že skutečné pocity obyvatel sídliště byly v zásadním rozporu s míněním stavitelů sídliště, kteří - stejně jako představitelé policie - předpokládali, že husté stromoví bude u lidí vyvolávat pocity strachu a úzkosti. Součástí šetření bylo i posuzování pocitu bezpečí, které vyvolávala počítačová simulace, během které byly prezentovány různé konfigurace prostředí sídliště s větším či menším zastoupením zeleně. Čím hustější koruny stromů počítačová simulace ukazovala, tím větší byl u dotazovaných osob pocit bezpečí. Nižší míru kriminality a asociálního chování v okolí domů se zelení můžeme vysvětlit několika způsoby. Mezi architekty je shody v tom, že zeleň přirozeným způsobem strukturuje prostor. Zatímco s velkým, otevřeným a nestrukturovaným prostorem se těžko můžeme ztotožnit, strukturovaný prostor se podílí na vytváření osobního prostoru a teritoria určité komunity. Přírodní prvky tak vytvářejí prostor, s kterým se obyvatelé mohou ztotožnit jako se svým domovem. O tento prostor se starají a chrání jej. Zabraňují tak aktivním způsobem asociálnímu chování. Prostor, který je ohraničený, rovněž vysílá signál, že někomu patří, kdo jej bude při narušení pravděpodobně bránit. Upravená městská zeleň modifikuje asociální chování ještě dalším způsobem - vzbuzuje dojem prosperity a pořádku. Informuje osoby, které by se chtěly případně dopustit asociálního chování, že pořádkumilovná komunita toto chování nebude tolerovat. Navíc zde působí i kulturně zavedené vzorce chování – asociálního chování se člověk spíše dopustí tam, kam „zapadá“ (třeba zpustlé předměstí) než tam, kam se „nehodí“ (udržované centrum města). Důkazy o tom, že zeleň může omezovat agresivní chování, přinášejí rovněž zkušenosti s ozeleňování dětských hřišť. Tak například americký architekt R. Moore z http://ncsudesign.org/content/, který se v rámci občanského sdružení http://www.naturalearning.org/ angažuje v systematickém ozeleňování dětských hřišť udává, že mnohokrát bylo pozorováno, že po ozelenění hřiště, kde dříve převažoval beton či asfalt, se sníží počet konfliktů mezi dětmi. Zeleň, sebedisciplína a regenerace pozornosti Řada výzkumů z nedávné doby ukazuje, že častý vizuální kontakt s přírodním prostředím pozitivně ovlivňuje kapacitu naší pozornosti, od které se odvíjí mnoho dalších schopností a činností počínaje soustředím na práci, studium a konče schopností koncentrovat se na řešení našich životních problémů. Nedávný výzkum prováděný opět na chicagském sídlišti (Taylor, Kuo a Sullivan, 2002) ukázal, že dívky, které měly z okna výhled do zeleně, dosahovaly vyššího skóre v testu sebedisciplíny. Sebedisciplína je založena na schopnosti koncentrace (záměrné dlouhodobé soustředění na vykonávání úkolu; umožňuje vykonat úkol rychleji), útlumu impulsivniho chování (omezení unáhlených závěrů, útlum bezohledného chování) a schopnosti oddálení okamžitého požitku (oddálení okamžité odměny ve prospěch pozdější odměny, která může být větší; umožňuje orientaci na dlouhodobé cíle). Děti školního věku se podrobily řadě testů (testy koncentrace pozornosti, test útlumu původního impulsu, test oddálení požitku) a výsledky v těchto testech byly srovnávány s množstvím přírodních prvků, které děti viděly z okna bytu, kde žily. Ukázalo se, že dívky (u chlapců nebyl pozorován žádný významný rozdíl), které žily v zelenějším prostředí, dosáhly v uvedených testech lepších výsledků než dívky, které bydlely v domech obklopených menším množstvím přírodních prvků. Rozdíl mezi chlapci a dívkami se vysvětluje tím, že herní teritorium chlapců je větší než dívek a proto jsou chlapci méně ovlivňováni uspořádáním okolí v bezprostřední vzdálenosti domu. Existují i další důkazy o vlivu zeleně na pozornostní kapacitu. Tennessen a Cimprich (1995) zjistili, že středoškolští studenti bydlící v koleji v pokoji s výhledem do přírodního prostředí měli lepší pozornostní kapacitu než ti, kteří měli výhled do zastavěného prostoru. Lidé, kteří strávili dovolenou putováním v divoké přírodě, měli větší kapacitu soustředěné pozornosti než ti, kteří trávili dovolenou ve městě (Hartig, Mang a Evans, 1991). Dlouhodobá šetření, která prováděl švédský výzkumný tým v mateřských školkách, kde si děti hráli venku za každého počasí, ukázala, že tyto děti - kromě lepšího fyzického stavu a větší odolnosti proti různým onemocněním - disponovaly rovněž větší mírou koncentrace pozornosti než jejich vrstevníci z běžných mateřských školek (Dahlgren a Szczepanski, 1998). Ukazuje se rovněž, že je možné zlepšit stav hyperaktivních dětí tím, že se prodlouží doba, kterou děti stráví venku v přírodním prostředí (Taylor, Kuo a Sullivan, 2001). Výzkum, který byl opět prováděn na chicagském sídlišti ukázal (Kuo, 2001), že lidé žijící v domech obklopených vegetací dosahovali v testech pozornosti vyššího výkonu než obyvatelé z domů s nezelenými plochami. Rovněž tak další část výzkumu, která zjišťovala životní cíle a schopnost řešit životní problémy dokumentovala, že lidé z domů obklopených vegetací disponují větší “životní energií” - mají lepší schopnost řešit životní problémy než lidé z domů, v jejichž okolí se zeleň vůbec nevyskytuje. Ti jsou - vzhledem k nedostatku kontaktu s přírodním prostředím - více mentálně unaveni. Zeleň a kreativita Často se uvažuje o tom, jaký vliv má život v přirozeném přírodním prostředí na rozvoj kreativity. I na tuto otázku dává odpověď několik empirických výzkumů. Jeden proběhl ve švédských školkách „venku za každého počasí“ (Dahlgren a Szczepanski, 1998) a druhý byl opět prováděn na chicagském sídlišti (Taylor, Wiley, Kuo, a Sullivan, 1998). V obou případech se ukázalo, že děti, které tráví více času v prostředí se zelení a přírodními prvky, mají tendenci preferovat různorodější a kreativnější hry než jejich vrstevníci, kteří si hrají v prostředí s menším množstvím přírodních prvků. Zatímco děti v „nezeleném“ prostředí preferují hry založené na pevných pravidlech (např. fotbal, karetní hry), děti v zeleném prostředí mají tendenci si vytvářet vlastní hry. Hra je z vývojového hlediska pro děti velmi důležitá. Kreativnější hry mají větší přínos pro osobní vývoj, protože více rozvíjejí představivost, emocionální cítění a sociální dovednosti. Závěr Proč má zeleň tak důležitý vliv na lidské chování? Některé důvody jsme již uvedli (např. strukturování prostoru a definování jeho charakteru). Dosti důležité je vlastní vizuální působení zeleně. Nejedná se přirozeně jen o účinek zelené barvy, ale spíše o určité vizuální charakteristiky přírodního prostředí, které napomáhají tomu, že při pohledu do přírodního prostředí dochází k regeneraci mentálních sil. Autoři Kaplan a Kaplan (1989), kteří hledali, jaké vizuální vlastnosti by mělo mít rekreativní prostředí, určili tyto prvky: fascinace (přirozená přitažlivost a atraktivnost), komplexita (skládá se z množství rozmanitých prvků), koherence (skládá se z prvků, které k sobě patří) a pokračování (umožňuje představu prostoru a jeho pokračování). Přírodní prostředí tyto vlastnosti ideálně splňuje. Psychologové rovněž soudí, že stromy a vegetace vyvolávají u člověka vrozené pozitivní reakce, protože lidský druh většinu doby své existence žil obklopen přírodním prostředím, chybějící vegetace byla většinou spojena s přírodními pohromami či neúrodou a hladem. Tyto vrozené a automaticky probíhající reakce mohou dosti výrazně ovlivňovat náš subjektivní pocit spokojenosti a psychickou výkonnost. Zkušenost lidského druhu také ovlivňuje naši reakci na husté stromoví, v kterém se cítíme bezpečně. V primitivních společnostech člověk nacházel v koruně stromu bezpečí při napadení divokými zvířaty, hustý les umožňoval zase úkryt při útoku nepřáteli. Přestože člověk žije již dosti dlouho v městech, která jej chrání před hrozbami předindustriální éry, svých evolucí vytvořených reakcí se nemůže zbavit a přírodní zeleň nutně potřebuje ke svému životu. Literatura: Coley, R. L., Kuo, F. E. a Sullivan, W. C. (1997). Where does community grow? The social context created by nature in urban public housing. Environment and Behavior, 29, 4, 468-492 . Dahlgren, L. a Szczepanski, S. (1998). Outdoor education: Literary education and sensory experience., Linköping University, Kinda Education Center. Kaplan, R. a Kaplan, S. (1989). The experience of nature: A psychological perspective. New York, Cambridge University Press. Kuo, F. E. (2001). Coping with poverty. Impacts of environment and attention in the inner city. Environment and Behavior, 33,1, 5-34. Kuo, F. E. a Sullivan W. C. (2001). Environment and crime in the inner city: Does vegetation reduce crime? Environment and Behavior, 33, 3, 343-367. Hartig, T., Mang, M. a Evans, G. W. (1991). Restorative effects of natural environmental experiences. Environment and Behavior, 23, 1, 3-26. Moore, E. O. (1981). A prison environment’s effect on health care service demands. Journal of Environmental Systems,11,17-34. Taylor, A. F., Wiley, A., Kuo, F. E. a Sullivan, W. C. (1998) Growing up in the inner city: Green spaces as places to grow. Environment and Behavior, 30, 1 3-27. Taylor, A. F., Kuo, F. E. a Sullivan, W. C. (2001). Coping with ADD: The surprising connection to green play settings. Environment and Behavior, 33, 1, 54-77. Taylor, A. F., Kuo, F. E. a W. C. Sullivan (2002). Views of nature and self-discipline: Evidence from inner city children. Journal of Environmental Psychology, 22, 1/2, 49-63. Tennessen, C. M. a Cimprich, B. (1995). Views to nature: Effects on attention. Journal of Environmental Psychology, 15, 77-85. Ulrich, R. S. (1984). View through a window may influence recovery from surgery. Science, 224,420-421. Verderber, S. a Reuman, N. (1987). Windows, views, and health status in hospital therapeutic environments. The Journal of Architectural and Planning Research, 4, 2, 120-133. West, M. J. (1986). Landscape view and stress responses in the prison environment. Nepublikovaná M. A. práce. University of Washington, Seattle. (Předneseno pod názvem Přírodní prostředí a sociální chování ve městech, 13. 5. 2004)
|