Poslední rok Masarykova prezidentování
 Prof. Jiří Doležal, 7.3.2004 |
V neděli 7. března se v Hradci Králové konalo vzpomínkové shromáždění občanů ke 154. výročí narození našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Představitelé kraje, města a hradeckých občanských sdružení položili květiny k soše TGM na stejnojmenném náměstí a vyslechli si s ostatními přítomnými Hradečany příspěvek primátora Oldřicha Vlasáka o Masarykových návštěvách v jejich městě a pojednání o posledním období prezidentského života TGM od profesora Jiřího Doležala.
„Už tomu bude pomalu 15 let, kdy jsme si na tomto hradeckém náměstí začali znovu připomínat masarykovské tradice. Pro některé z nás to zůstává nostalgickým rituálem k poctě TGM, pro hrstku mladých – bohdá snad jednou početnější – výzvou k občanské aktivnosti a kuráži, jak to ve svém činorodém životě praktikoval právě náš první prezident, jehož politickou zásadou nepřestávalo být: Obci své starosti osobní podrob! Čili prioritou mu bylo „salus rei publicae“, uvedl J. Doležal.
„V květnu před sedmdesáti lety byl do čela státu Masaryk zvolen už po čtvrté. Dal se přesvědčit, že svou další vlastní volbou posílí také pozici E. Beneše, svého již dlouho vyhlédnutého nástupce a pokračovatele. Svého práva odejít tedy nevyužil. Obětoval se a sloužil dál. „No – musíme to táhnout“, pravil tenkrát starý pán smířlivě a odhodlaně v situaci, kdy hospodářské krize zneužívali hitlerismem nakažení naši henleinovci i Gottwaldem zbolševizovaní komunisté a kdy k uklidnění nepřispívali ani čeští či slovenští hurávlastenci.“ Dále pokračoval Jiří Doležal pasáží o horšícím se zdraví prezidenta. „Po mozkové příhodě mu ochabovalo pravé oko a ruka, nemohl číst, hovořil spíše anglicko-česky: I am tired, jsem nemocný, možná je to smrt - říkal. S obtížemi přednášel a podepisoval 24. května prezidentský slib.
V prvních měsících roku pětatřicátého prezidentovy zdravotní problémy poněkud ustoupily, ovšem s trvalejším zlepšením se počítat nedalo. Oficiální lékařské zprávy o prezidentově zdravotním stavu - pro uklidnění veřejnosti eufeministicky učesané – komentoval sám Masaryk slovy: Proč se neřekne pravda?
Před květnovými parlamentními volbami se Masaryk vyslovil ještě proti záměru zakázat Henleinovu Sudetoněmeckou stranu. – Ta se pak svými třiadvaceti parlamentními mandáty stala nejsilnější politickou stranou v československém Národním shromáždění. Na podzim téhož roku, kdy došlo ke změnám na nejvyšších místech parlamentu a vlády (agrárník Malypetr přešel do čela NS a novým premiérem byl jmenován slovenský agrárník M. Hodža), byla Masarykova abdikace ale už jenom otázkou času,“ shrnul řečník.
„Osmnáctého listopadu pak stařičký a nemocný TGM svůj úmysl odstoupit oznámil předsedovi vlády. Dr. Milan Hodža však 10. prosince už tak zapeklitou situaci komplikuje ještě avízovanou demisí vlastní.
Pravičácké křídlo agrární strany chtělo totiž prosadit proti Benešovi jeho vlastního prezidentského kandidáta prof. dr. Bohumila Němce. Hodžovu demisi ale prezident Masaryk nepřijal a trval na svém: urychlit svůj abdikační akt a připravit smírné a rozumné řešení volby hlavy ČSR. Dne 14. prosince 1935 tak mohl Masaryk ve svém oficiálním abdikačním prohlášení opakovaně doporučit za svého nástupce Edvarda Beneše. A toto Masarykovo přání bylo 18. prosince v Národním shromáždění třípětinovou většinou respektováno.
Poslední rok prezidentování tak pro Masaryka skončil podle jeho představ a druhým prezidentem se tak přece jen stal jeho žák a spolupracovník Edvard Beneš.“
Na závěr svého projevu připomenul profesor Doležal, že se od té doby započala kolem voleb našich prezidentů i méně slavná tradice, éra podivných tahanic a přemetů nejen stranických. A jak jsme se mohli přesvědčit právě před rokem, tyto nedůstojné a komediální hrátky, až na čestné výjimky, přetrvávají dodnes. Proč se neříká pravda? – tak se ptejme masarykovsky a sebe nevyjímaje. Na nás, řadových občanech, přece záleží,“ zdůraznil.
Jak je v Hradci Králové při těchto setkáních zvykem, i tentokrát mohli účastníci odejít bohatší o další vědomosti ze života Tomáše Garrigue Masaryka a být potěšeni osobními setkáními s lidmi, kteří se o stále platný odkaz TGM zajímají.
Ludmila Hovorková