Není zač bojovat?
Jiří Chvátal
 Jiří Chvátal |
Neděle čtrnáctého září 2003
"...government of the people, by the people, for the people..."
Abraham Lincoln 1
"…úzký demokratism musí se rozšířit na všeobecný názor na život a na svět; politika takového demokratismu bude taktikou vpravdě životní, světovou..."
Tomáš Garrigue Masaryk 2
Čtrnáctého září 1937 zemřel první československý president Tomáš Garrigue Masaryk, člověk, jehož myšlenky si stále připomínáme a jejichž nadčasovost objevujeme při každodenním styku s realitou. A právě kritickým realismem se řídil i on, bojovník za svobodnou a mírovou Evropu, za demokratičnost, bojovník proti diskriminaci.
 Abraham Lincoln |
Toto vše pak vztáhnuto na soudobou situaci, kdy je oblast veřejného prostoru, oblast účasti na správě věcí společných, v porovnání s minulostí nesmírně široká. Avšak jestliže se okruh působnosti veřejných otázek oproti minulosti rozšířil a rozšiřuje (skrze uznání práv občanských, politických, sociálních a dnes již i kulturních), neplatí tato křivka stejnou úměrou ve funkčnosti veřejnosti. Proč je tomu tak? Jsme snad reálnou demokracií zklamáni? Končí snad všechny úkoly s příchodem ústavy, která zakotvuje základní principy? Není snad již o co bojovat a za co se zasazovat, tak jak to činil právě Masaryk?
Tyto otázky si kladu neustále a byly ještě zesíleny nadcházejícím vstupem do Evropského Společenství. Musím říci a faktem jest, že Evropa jako celek žije v míru: jak ovšem rozumět onomu slovu "mír"? Znamená snad pouze klid zbraní? Podle mého názoru nikoli, neboť takovéto chápání neodhaluje onen podstatný znak pojmu: mír je otázka aktivity. Pro mír v nejširším smyslu je třeba činného zasazování se o toleranci a o dialog s druhými, které dennodenně potkáváme a kdož jsou jedinci možná odlišní svým vzezřením, smýšlením či kulturou, avšak nezapomínejme, že plně lidští.
Lidskost (tak jako lidská práva) je i dnes v každodenní praxi překrývána rozmanitými koncepcemi separace, které povyšují jedny nad druhé na základě partikulární příslušnosti a zapomínají tak na ideu demokracie: každého jedince či každou skupinu vyslyšet. 3 Ženy, homosexuálové, Černoši, menšiny, chudí či imigranti jsou plnohodnotnými lidmi se všemi právy a povinnostmi. Každý demokrat by měl bojovat za politiku rovnoprávného uznání dosud vylučovaných, když vidí jejich diskriminaci: právě tak, jak to mnohokráte dokázal statečný Masaryk. Boj tento měl by být veden především cestou vzdělávání a osvěty, cestou rozmluv a příkladného jednání. I dnes lze projevit statečnost.
Tato výzva se týká i soudobé Evropy: chce-li tento útvar zůstat "mírovým", musí se podle mého názoru světu otevírat, a nikoli naopak stavět bariéry. Kdo však je míněn pod oním neurčitým termínem "Evropa"? Samozřejmě nikdo jiný než samotní lidé, kteří žijí jednají a diskutují o celé škále otázek. Nemohu při této příležitosti než nezmínit otázku imigrace, neb jsem znepokojen stále přísnějšími opatřeními pro zabránění přístupu imigrantům do Evropského Společenství. 4 Nehlásají snad naše ideje, že demokracie je především otevřenou společností?
Přijímáme imigranty z politických důvodů: kvůli ohrožení života či svobody, z důvodů náboženských či rasových. Není pochyb o správnosti takové politiky, ale pohleďme dále: mají takzvaní ekonomičtí imigranti morální právo přijít do některé z Evropských zemí a trvale se zde usadit? Říkám rozhodné ano. Ekonomická a sociální situace řady obyvatel planety není příznivá. Zároveň musím dodat prostou myšlenku: pokud člověk nemá nějaký pádný důvod, neopouští svého domova, svého životního světa. Jestliže přirozeným stavem člověka je svoboda, pak ji pomáhejme rozvíjet ostatním všemi dostupnými prostředky tak, aby i oni mohli rozvíjet sebe samé.
Imigranti přicházejí s nadějí zlepšení svého životního stavu, hledají pomoc: z věcného hlediska se obrací správným směrem, protože nejlépe je hledat pomoc tam, kde může být poskytnuta. Ze zřetele lidského se však nesetkávají s ochotou onu podporu poskytnout. Přál bych si, aby se tato situace změnila.
Předpokládejme dále, že evropská imigrační politika bude liberální: řada "domorodých" obyvatel si bude oprávněně klást otázku, jak se postavit k jiné kultuře a do jaké míry lze rozvinout toleranci. Musí se imigranti plně přizpůsobit zdejší kultuře, být takříkajíc asimilováni? Tato otázka je zvláště ožehavá, jelikož často slýchávám, že příliv "cizinců" ničí národní identitu: tento argument ovšem zapomíná, že identita též záleží na osobách samých, na člověku jako aktivním činiteli, který ji znovu a znovu definuje: každá generace znovu a znovu přezkušuje ideje svých matek a otců. Argument opomíná též to, že žádné společenství není uzavřené vůči okolním produktům, myšlenkám či osobám, že národ nelze definovat jako uzavřený systém s přesným výčtem jeho příslušníků. Za vhodnější a otevřenější pojem než národovectví proto pro budoucnost považuji vlastenectví: to totiž odkazuje ke sdílenému prostoru. Jestliže onen prostor chápeme ve smyslu duchovním, pak představuje místo, kde se jedinci mohou společně domlouvat o idejích, cílech a směřováních podle zásad rovnoprávnosti. Pakliže přidáme dimenzi fyzickou, pak se dostaneme k domovu: to je (samozřejmě nejen) geografický prostor, v němž žijeme, a proto o jeho zdraví právem pečujeme. Navíc se v pojmu vlasti nemusíme omezit hranicemi státu: mou vlastí je Česká republika, tak jako Evropa, planeta Země a vesmír.
 Thomas Jefferson |
Evropa jako celek se nemůže a nesmí odstřihnout od celosvětových problémů, protože jinak popírá ony kladné hodnoty, na nichž sama stojí: namátkou jmenuji svobodu projevu, právo volit či osmihodinový pracovní den. Jestliže Česká republika, chápaná jakožto pospolitost živých lidí, stojí na prahu Evropské Unie, pak právě takové úkoly na ni podle mého názoru čekají. Bojovat za otevřenost, dialog a vzájemné porozumění nejen pro občany tohoto útvaru, ale i pro kohokoli jiného tak, aby se má vlast stala co nejširší. Humanita správně představuje ideál Masarykův a řady jiných autorů, neboť z účasti na ní nelze nikoho vyloučit.
Okruhem se tak vracím k problému veřejnosti a její malé aktivitě: uvědomme si, že většina z nás má možnost participovat (a pomáhat), avšak chybí nám dostatečná vůle. Navrhuji, pročež sám sobě kladu jako úkol, vyměnit netečnost za toleranci, pasivitu za aktivní zasazování se o nediskriminaci, marnost či odevzdanost osudu za činorodou, drobnou, každodenní práci. Vím, že tento úkol bude bolestivý, dlouhodobý, možná i neúspěšný. Chceme-li se držet jádra svých přesvědčení, tak jako myšlenek, které stojí v základu "našich" institucí, pak musíme sladit proklamované a uskutečněné. Tento úkol neleží pouze na politické representaci, ale na každém z nás, neb samotný termín "representace" značí zastoupení veřejnosti: i já jsem částí veřejnosti, i já zodpovídám za vykonané a jakožto občan demokratického státu nejvíce ze všech. Právě toto měl na mysli Thomas Jefferson, velký demokrat a třetí president Spojených států, když v dopise napsal svému příteli: "Není možné nevnímat, že jednáme pro veškeré lidstvo; že poměry odepřené druhým, ale dopřány nám, na nás uložily povinnost vyzkoušet, jaký je stupeň svobody a samosprávy, v němž se společnost může odvážit ponechat své jednotlivé členy." 5
Děkuji Vám
Jiří Chvátal
LiteraturaELLIS, R. E. The Jeffersonian Crisis. Courts and politics in the young republic. 1. vydání. New York : Oxford University Press, 1971. 377 s. ISBN 0-19-501390-5
LINCOLN, A. The Gettysburg Address.Viz http://libertyonline.hypermall.com/Lincoln/gettysburg.html
MASARYK, T. G. Otázka sociální. 1. vydání. Praha : Jan Laichter, 1898. 701 s.
TAYLOR, Ch. Multikulturalismus. Zkoumání politiky uznání. (editor Amy Gutmannová). 1. vydání. Praha : Filosofia, 2001. 192 s. ISBN 80-7007-161-3
VOEGELIN, E. Kouzlo extrému. 1. vydání. Praha : Mladá Fronta, 2000. 253 s. ISBN 80-204-0787-1.
1) Abraham Lincoln, The Gettysburg Address, 1863. "...vláda lidu, skrze lid a pro lid…" Celá věta v originále zní: "It is rather for us to be here dedicated to the great task remaining before us - that from these honored dead we take increased devotion to that cause for which they gave the last full measure of devotion - that we here highly resolve that these dead shall not have died in vain, that this nation under God shall have a new birth of freedom, and that government of the people, by the people, for the people shall not perish from the earth." Dostupné na: http://libertyonline.hypermall.com/Lincoln/gettysburg.html
2) Masaryk, T. G. Otázka sociální. 1. vydání. Praha : Jan Laichter, 1898. s. 694
3) To je smysl Voegelinova výroku (Voegelin, E. Kouzlo extrému. Praha : Mladá Fronta, 2000. s. 192): "Zapomíná se, že Kristus nepřišel ke křesťanům, nýbrž k lidem a že ani člen církve není zproštěn povinnosti být člověkem."
4) Článek věnovaný tomuto tématu, který mne velmi potěšil a lépe vyjádřil mé osobní smýšlení: Habermas, J. Boje o uznání v demokratickém právním státě. In Taylor, Ch. Multikulturalismus. Zkoumání politiky uznání. (editor Amy Gutmannová). Praha : Filosofia, 2001. s. 123-162
5) Thomas Jefferson to Joseph Priestley, 19 June 1802. In Ellis, R. E. The Jeffersonian Crisis. Courts and politics in the young republic. New York : Oxford University Press, 1971. s. 28. V originále onen výrok zní: "It is impossible not to be sensible, that we are acting for all mankind; that circumstances denied to others, but indulged to us, have imposed on us the duty of proving what is the degree of freedom and self-government in which a society may venture to leave its indiviual members."